začátek úžasný, slunce prosvěcuje vše kolem, kopec na hrad jsem dneska nedala, na hřebenu foukalo, spousta tatíků (only) s dětmi, podruhé potkávám kolegu v bílém PIM tričku, šipky asi z mouky - že by nějaký závod (ale nikdo nikde), úžasné - ta běžecká solidarita, jak se mezi sebou zdraví, usmějou, mám to ráda, po škrábání se do kopce sešup dolů a konečně nacházím dech, teď už to běží samo, jsem u rybníčka - odtuď jsme vždycky vybíhali s parťákem (kde je mu tak konec, chybí mi), tak už jen pár zatáček - potřetí potkávám běžce v bílém tričku už se smějeme a hlásí že teď už naposledy (jak to dělá...???), už jen táhlý kopec (wow, prochází kolem mě koně), otáčí se po mě lidé (aha, dohrála písnička a já zjišťuju že sýpám, astma, ještě že se neslyším :-/), tak už jen z kopce, rovinka a Na tý louce zelený se nepasou jeleni, ale já dobíhám, plácám se po zádech a mám radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat