úterý 31. května 2011

31.5.2011 Jak je to tedy s tím během...

Když něco dělám, snažím se to dělat pořádně nebo to pak za nic nestojí. Dnes tedy bylo avizováno první běžecké školení. Kecky, tričko, trenky - jupííí, konečně budu zase běhat a hlavně se dovím novinky co a jak... Lehce jsem se přepočítala, zatím to byla jen teorie - ale podnětná. Konečně mám trochu ujasněné jak je to s tou tepovkou apod. No nic, vyběhnu zítra a pak ve čtvrtek. Přidejte se, budu ráda za parťáky :-))). Takže kecky a... just do it!

pondělí 30. května 2011

30. 5. 2011 Práce, práce a florbalový běžecký trénink na ovále...

Práce...práce...práce...
Večer florbalový trénink na ovále, hodně krátkých sprintů - celkem to šlo, špatně se dýchalo, ale šlo to. Trénink 1:45 sprinty, sprinty, posilování, posilování, posilování a po cestě domů moc nechybělo abych usnula v autě. Nakonec hezký den :-)

neděle 29. května 2011

29.5.2011 Vysočina výlet s prvním osaháním golfu - drive

Ráno trochu těžší, detox v podobě běhu pomohl, vynikající koláče, frgále a tuny dobrot s obrovským kafe nastartovaly, zábava pokračovala, rozloučení, autovýlet po Vysočině, golf na Svratce funny, oběd s keškou v Kadově, dobrůtky z cukrárny ve Žďáře a zbytek dne prospán...nááádheera :-)))

sobota 28. května 2011

28.5.2011 Křtiny Ondry - Budislav

Úžasná akce s úžasnými lidmi na úžasném místě, skoro celý den pršelo, ale vůbec to nevadilo...


pátek 27. května 2011

27.5.2011 Doma, florbalový turnájek, Frisco...

...práce z domu, florbalový turnájek a spousta Frisca...kdyby nebyl na zítra plánován brzký ranní odjezd, párty time jako vyšitý :-)

čtvrtek 26. května 2011

26.5.2011 Den ťamanských polévek, zalévání a běhu


Od včerejška nemůžu dýchat, alergie, pyly, astma, hrozné... navíc dnes den plný lenosti a hladu. K obědu i svačině zvítězila má dobrá stará známá kamarádka - viz. obrázek. Když jsem přišla do Prahy, byla mou častou stravou. Následně jsem ji kolik let nenáviděla. Teď mi zase hrozně chutná :-). Ano, řekněte fuj, já bych řekla to samé!

Ani pracovat - dnes z domu - tak jak bych chtěla se mi úplně nedařilo, zalila jsem všechny kytky, pověsila prádlo, i tedy trochu pracovala, ale nijak valně :-/. A večer vyrazila na společné poběháníčko...to bylo dobré!

Ve skvělé partě šesti běžců jsme vyrazili tradičně k botelu Racek. Krásný kiláček na zahřátí svalů, po cestě nás doběhli ještě dva kolegové co nestíhali - luxus :-)! Protáhli jsme se, projeli běžeckou abecedu, domluvili se že prokličkujeme davy lidí, který se motaly kolem Žlutých lázní na koncert Monkey Business, poté si dáme nějaké zrychlované rovinky a sprintíky a s prstem v nose hurá na limču. A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Přibližně na 3 km byly zařazeny dvě zrychlované rovinky, na 4 km další sprinty a pak už jen doběh a limča, která v tom dusném počasí a vedru opravdu sedla. Zpět už jsme běželi a jen drželi tempo, závěr patřil sprintíkové soutěži s doběhem pod most na Výtoni. Opět úžasný večer a všichni úžasní. A já s Adél ještě k Baranďáku, krásný, krásný, krásný to bylo. Mám radost :-)!

středa 25. května 2011

25.5.2011 večerní píseň :-)

Prý moc píšu a kdo to má číst, tak dnes večer jen vy, já a Phil :-)
úžasný song s neskutečně tragickým klipem


Jinak dnešní den byl o chytání dechu...a stále no air...

úterý 24. května 2011

24.5.2011 Malá amatérská povídka...

Běžela...
...nemohla jinak - potřebovala to chybělo jí to...
...věděla že bude jen ona a cesta - cesta a ona...
...bojovat s kopci, sama se sebou, měla to ráda...

...hlavou jí létala spousta myšlenek zlobila se...
...tak utíkala, nešlo to zastavit běžela běžela...

...pak se to zlomilo, začala myslet jasně, tiše...

...opět byla jen ona a cesta, cesta a ona, klid...
...slyšela šum lesa ozvěnu vlastních kroků dech...

...srovnala se, vyčistila hlavu a odpočinula si...

pondělí 23. května 2011

23. 5. 2011 as a dream... or hell...

Aklimatizace je přibližně přesný výraz dnešního dne. Poté co můj drahý ráno shlédl můj stav, udělil mi volné dopoledne (je to zároveň i můj šéf), ale musela jsem v poledne na ortopedii (ten můj zpropadený kotník, ta má zpropadená kolena...).

Málem jsem zaspala. Damn. Cesta přes celou Prahu. Půl hodiny čekání. Dvě minuty v ordinaci. Prý s tím nejde nic dělat - šlachy - na bolest si prý člověk zvykne. Damn. Spravit se obědem. Krásné brokolicové řízečky. Dokud je nezalili litrem omastku. Damn. Do práce... Damn. Spravit se nákupem trička. Nakoupeny 3 knížky. Damn. Opět vybitá baterie mobilu. Damn. Tak teď to tričko. Konečně vybráno. Ztracen svetr. Damn...

Vyřízeny osobní maily, pracovní jen část, zkouknuto běhání (propadám se v Nike challenge - damn hned zítra aspoň desítku :-))), 4SQ, Face, Twitter, fotky, na Dailymile.com nezbyl čas, na dopsání 365 reportu z Dánska nezbyl čas, na Reader nezbyl čas, na trénink nezbyla síla, úklid, pračka, kytky - můj muž zásadně zalívá jen Ibišky a ostatní mi nenápadně ignoruje :-).

Odpoledne volal bezdomovec, že našel manželovy ukradené věci. Dostal zpět promočenou tašku s částí dokladů (chyběly jen kreditky a řidičák, zůstala občanka, opencard...????) - vše už ale má hlášené a část z toho i nahrazenou. Dostal zpět klíče - už máme vyměněné zámky a některé méně důležité dokumenty. Stálo ho to 500, ale tak aspoň něco, že :-).

Na Twitteru jsem dnes začínala a přibližně to vystihuje dnešní dění: tenhle týden bude krušnej... a pan Marcellus Wallace nemá rád, když ho vojíždí někdo jinej než paní Wallacová #pulpfiction

...a celý den byl jako zastřené peklo, které jsem sledovala skrze zamlžený sen...
...o to víc nechápu - mám chuť jít běhat...
...tak kdybyste  mě hledali, šla jsem běhat...až doběhnu, najdete mě na konci mola...

neděle 22. května 2011

22.5.2011 Marselisborg Cup 2011 - Dánsko Aarhus - den III.

Cesta domů - pospávání - povídání s řidičkou - pospávání - kolony před Hamburkem - povídání s řidičem - těsně před hranicemi auto s brněnskou SPZ - dvakrát jsme se předjeli - chlapi mávali pak vyvěsili ceduli KAFE  což pobavilo a potkali jsme se na prvním odpočivadle. Pozvali nás na kafe, jeli z Holandska z pánské jízdy - mj. brněnští amatérští florbalisti. Doprovázeli nás celou cestu do ČR. Za hranicemi nám přestala svítit světla, snažili se to opravit a nakonec nás doprovázeli ještě do Prahy. Večerní rozvážení spoluhráček ještě hodinu po Praze, dohledávání zavazadel - moje byla v jiném autě protože se k nám nevešla... a konečně doma :-))).

sobota 21. května 2011

21.5.2011 Marselisborg Cup 2011 - Dánsko Aarhus den II.


Díky tomu, že se nám včera v turnaji dařilo jsme měli dopoledne volno a první zápas nás čekal až po obědě. Vyrazili jsme tedy do města. Aarhus je druhé největší přístavní město Dánska. Prošli jsme centrum, všude spousta lidí, bylo to fajn. Na oběd a opět do haly. Už samotné rozehrání vypadalo jinak než včera. Byli jsme pomalejší, nedařilo se nám tolik. Cítila jsem se dost unavená. Samotný zápas byl v tom samém duchu. Soupeřky jsme přehrávali, ale nedařilo se nám dostat míč do brány. Soupeřky jen bránily a občas vyrazili k náhodným brejkům. Celý zápas se hrozně prasilo, rozhodčí nám zapískali dvě přesilovky, ale ani z toho jsme neskórovali. Na konci zápasu jsme se už připravovali na rozhodující nájezdy ale vteřinu před koncem šla protihráčka do brejku, naši beci hráčku předběhli, ale...rozhodčí zapískala nájezd za hrubost... vteřinu před koncem...dánský soupeř, dánská rozhodčí. Hádali jsem se tak jak by si to u nás v zápase nikdo nedovolil, protože by hned letěl. Oki, ale pořád ještě byla šance, že to nepromění...ale...golmanka do poslední chvíle držela naději, už měla téměř míč v ruce, ale o centimetry jí přeskočil. Konec zápasu, konec turnaje. Tolik křiku, nadávek, sprostých slov, emocí...neskutečné....seděla jsem na lavičce a nestíhala...jak sled posledních minut, tak co se děje kolem. Jak tohle mohli rozhodčí, vedení turnaje a vůbec dovolit...

Vyrazili jsme se spoluhráčkou odlovit kešku z okolí haly - má první. Poté vyrazili na jídlo a na pláž. Večer jsme odlovili ještě jednu kešku a šla jsem se proběhnout. V Dánsku se hodně běhá, narazila jsem na spoustu běžců. Bylo to fajn. Sprcha a na závěrečnou turnajovou večeři a párty. Obrovské obžerství, stoly se prohýbaly, ale nálada nic moc, pár drinků to pak lehce spravilo. Chlapi co byli také s námi měli podobný osud, zaříznuti v semifinále - vzájemně jsme si udělali alespoň alobalové medaile :-). Pivo nic moc, drinky ušly, ale byly drahé, po půlnoci jsem to chtěla zabalit, ale nakonec jsme začali ještě tancovat a táhli to do čtyř. Někteří až do rána. Hlavní bylo dostat brzy spát řidiče, abychom se vůbec dostali domů.

pátek 20. května 2011

20.5.2011 Marselisborg Cup 2011 - Dánsko Aarhus

Rozsekané ráno, hodně dlouho jsem nespala ve spacáku na karimatce, navíc po dlouhé cestě, ale uvidíme, nálada dobrá. K snídani marmeláda a  zvláštní druh Nutely - lámaná čokoláda :-). Jdeme na to... :-) .První zápas výhra 5:0, druhý zápas 6:1, oběd, výlet do Mekáče na zmrzlinu a do obchodu, na chvíli zdřímnout, odpolední těžký zápas taky 6:1 a večerní zápas 5:0. Mám radost, že se daří i mě, většinou víc nahrávám, ale tady i skóruju. Únava, ale spokojenost. Největší problém jsou rozhodčí, pouští se tady úplně vše, seká se zleva, zprava...tohle by u nás nepouštěli ani ve 2 lize... ale budiž. Večer první párty, spíše máme takovou vlastní párty na parkovišti a poté jdu zodpovědně relativně brzy spát. Songem turnaje se stává Touch the sun od Debbie, jezdíme sporťákem ze školy do haly, stažená okýnka a tohle je něco co nás do zápasů navnadí jedna radost. Tak snad nedopadneme jak naši hokejisti a budeme v této náladě pokračovat.

čtvrtek 19. května 2011

19.5.2011 Německo, Dánsko, Legoland, Aarhus

Jedeme sportovním autem pro čtyři, hrozně málo místa na nohy, strašně mě bolí koleno, fakt hrozně. Snídaně v Německu na odpočivadle, díky špatnému nastavení navigace a vedoucímu autu ztracení se o 100 km (ano, i to je možné :D), příjezd do Billundu (Legoland). Vždycky jsem si myslela, že jsou to jenom stavebnice, městečka...ale jsou to především mraky atrakcí jak pro děti, tak i pro dospělé. Vyblbli jsme se nejvíc, za celý den ani nestihli vše...rozhodně stojí za to Legoland navštívit :-)! Navečer jsme dorazili do Aarhusu, prošli se po pláži, ubytovali se ve třídě ve středoškolskym komplexu, šli na jedno autové Frisco, špunty do uší a spát, zítra vše začíná :-). Těším se!

středa 18. května 2011

18.5.2011 mňam oběd :)

Mňam oběd, ještě na večerní trénink který vedl kamarád - poběháníčko na Kavkách, sprintíky, rugby, koordinační cvičení, pak rychle sbalit a o půlnoci odjezd do Dánska. Poslední nákupy v Bille - Frisco, ťamanské polévky, do Mekáče na večeři a jedem - Marselisborg Cup 2011 - Dánsko Aarhus...

úterý 17. května 2011

17.5.2011 Těžkej den...

Dnes byl hodně těžkej den, vše se valilo ze všech stran a přes lehký panický náznak se nakonec spousta věcí povedla a zbytek...hold bude muset počkat. A večer na jednu krátkou, pětičku s mým drahým mužem...slunce se balilo do svých oranžových vatových peřin, v zahradě ČHMU posekali trávu, jeden bažant, dva zajíci, DESET letadel (u pátého mě ještě hodně bavila, různé tvary, světla pod podvozkem a ještě jedno červené mezi nimi. Některá měla celkem málo osvětlené kormidlo (nebo jak se jmenuje to na ocase :-))) poté už jen další? Další? Copak bydlíme na letišti?? Běh opravdu pomáhá. Tak teď už jen večerní pozdrav pro vás od "Kůstky" (a velké držení pěstí na zítřek Hippikovi a Nastynum...!):

Jako bonus k fotce ještě song, který svým tempem odpovídá dnešnímu dni a který je tak chytlavý, že s ním budu za chvíli usínat :-).

pondělí 16. května 2011

16.5.2011 Kunraťák nové cesty - Braník

Čtyři, opět čtyři, z avizovaných desíti, venku je asi zima, ale krásný počet čtyři - čtyři stateční vyběhli vstříc krásnému Kunratickému lesu. Podle mě jedné z nejhezčích a nejlepších běžeckých lokalit v Praze. Cesta byla zvolena s ohledem, aby byla co nejvíce pohodová - tedy z kopce. Od začátku jsme povídali o škole - Šimon příští týden maturuje, tak držíme na dálku palce :-). Táňa se rozbíhá po nemoci a Marek povídal o svých cvičených čtyřnohých psících, kteří se zrovna chystají na soutěž v tom jak co nejlépe zakousnout - nebo tak nějak :-). Běželo to úplně samo - pod Králem Václavem jsem se protáhli vyběhli i seběhli pár kopečků a najednou byli zase zpět na Roztylech. Úžasné!

S částí osazenstva jsme se pak ještě vydali zpět, že doběhneme do Braníka, na ceduli psali 3,5... s lehkým zatouláním (rozuměj zkratkou) přes koleje na nádraží, kolem sofballových hřišť se plánovaná délka trasy natáhla skoro na dvakrát tolik. Oficiálně 12,5 km nezkalibrovaný Sportband vyhodil něco lehce přes 13. Pro příští běh jsem mu to už zatrhla :-)! A vůbec, přidejte se k nám, příští čtvrtek zase na Výtoni :-)!

Dnes se neběželo úplně lehce, stálo to sílu i energii. Můj muž to telepaticky věděl, po doběhu na mě čekalo překvapení v podobě oblíbené snídaně Patrika Eliáše...zaznamenali jste na MS? Víte...??? V podobě krupičné kaše! Byla úchvatná! Můj muž je nejlepší muž na světě!

neděle 15. května 2011

15.5.2011 Běžeckému Pánu Bohu...

Můj milý běžecký Pane Bože, 

když jsem před měsícem a půl narazila na Dailymile.com, neměla jsem nejmenší tušení co všechno mě potká. Potkala jsem tam spoustu úžasných andělů, kteří z mých nárazových 5 km týdně najednou zrobili neuvěřitelná kilometrová numera. Pochválí mě i podpoří když to nejde. Motivují stejným, mnohem větším, odvážným, zábavným i dalším poblázněním do toho sportu kde stačí jen rychle střídat nohy - levá/pravá - fakt je to tak jednoduché?

Do sportu, který mi vylepšil zdraví - neskutečné že jen to rychlé střídání nohou může pomáhat... ani nezhoršil to co není úplně optimální - za těch přes 200 km za měsíc a půl - vím, někdo to má za týden, ale já....opravdu, opravdu, opravdu????

Navíc běh tak úžasně čistí hlavu a moc opravdu moc si ho užívám. Milý běžecký Pane Bože, velké díky ti za to i všem andělům (včetně parťáků z cyklo-florbalo-bruslo sféry), který jsi mi poslal do cesty. A pro všechny kdo běh teprve objevují, BĚŽTE do toho!

nožičky moc hezky běhaly, tak se vezou domů

sobota 14. května 2011

14.5.2011 šedesát...

Táta slaví příští týden narozeniny... proběhla malá zahradní grilovačka -  spousty jídla i průběžně spousty deště s následným prospaným odpolednem a zákazem jít večer běhat - funny. Tak jsem to zase zaspala...a tak krásně to venku vonělo...jsem jak barometr...pokud mě přes den najdete v příčné poloze...přijde změna počasí :)



čtvrtek 12. května 2011

12. 5. 2011 I'm singing in the rain

Čtvrteční společný výběh Výtoň - Braník... Od rána avizovány deště a hlavně bouřky. Počasí si s námi hrálo - chvíli pršelo, chvíli nadějně svítilo slunce. Postupně chodily zprávy a rušení účastí. Přesto jsme se domluvili - jestli bude jen pršet a nebudou lítat trakaře, poběžíme :-)! A udělali jsme dobře.

Na Výtoni pod železničním mostem jsme se sešly čtyři statečné ženy. Poprchávalo, ale žádný velký déšť to nebyl. Malé kapky se radovaly na hladině Vltavy a my se radovaly taky - že jsme se sešly a můžeme vyběhnout. Fakt! Vzduch byl krásně čistý a jarně voněl, celou dobu jsme si povídaly, proběhly jsme pod Barrandovským mostem - jaktože už jsme tady? - u Hamru obdivovali dračí lodě, sem tam jsme potkaly další běžce nebo cyklisty, ale jinak jsme měly krásnou prázdnou cestu jen pro sebe. Oběhly jsme první golfové hřiště a stočily to zpět na Výtoň. Sešly jsme se v silnější sestavě, tak jsme běžely a běžely a běžely a bylo nám  krásně. Rozloučily jsme se u Podolské vodárny, obdržely Nike placičky jako medaile za statečnost a tím končil náš druhý společný výběh s krásnými 10 km.

Ještě ale musím dodat:

středa 11. května 2011

11.5.2011 To se vám to tak jako vymkne z rukou...


Jestli jsem se ráno cítila jako Barney Stinson po maratonu, tak na svůj současný stav nemám slov.


Tento týden se mi nějak lehce vymknul z rukou :D zejména jsem podcenila, že bolest svalů nepřichází druhý den, ale až ten třetí...

Kamarád mě poprosil, jestli bych mu s mýma prográmkama nepřišla změřit trať závodu, který organizuje - prostě osmička, že...no tak jo...přijela jsem do Hostivaře k Lidlu a říká že okruh jsou 4 km...díky Bohu že to není víc... stáhla jsem si další dva prográmky, tedy celkem 4 + fungl nový Nike senzor - nevím, kdy to budu všechno porovnávat... a během té krásné čtyřky se dozvěděla, že chlapi běží dva okruhy a hned mi došlo jak to je s tou osmičkou. Trať super, zvlněná, lesem, sem tam kopec i zkopec :-). Místy to byl ale boj a závěr osmičky byl nakrev... nevinná otázka, jestli mám ještě čas a čas jsem měla, ale nedošlo mi kam tím míří...prý proběhnout ještě jednou a nafotit kde jsou kilometry...no tak to už bylo maso... to už byl krajně indiánský běh...

poté jsem byla odvezena na Háje a myslela si že jedním busem za 30 min. přímo před barák, paráááda. Přijel, nastoupím, čtu si, jedu, D1...wtf...jižní spojka...wtf kde to jsem...co to je za číslo busu, kam to jedu...Smích-off...tak na bus zpět, přestup na tramvaj a pak domů...
Běh mě zboural, ale cesta domů mě hrozně pobavila... tak zítra again a zítra nejvíc společné poběháníčko výletním tempem na které se celý týden těším - 18:30 Výtoň - Braník a kdo bude chtít tak z5. Jste zváni ;-)!

úterý 10. května 2011

10.5.2011 Bavit se během i během i po doběhu :-)))


9.5.2011 Řezníka na každou svini...

poklidný den, jeden telefonát a vše naruby. Manžela dnes okradli o všechny osobní i pracovní věci co měl u sebe...vzali mu tašku s peněženkou, všemi doklady, telefonem, klíči, adresami, vizitkami, pracovními dokumenty a několika flashdisky kde měl pracovní data...nevěděla jsem co se děje, jestli je opravdu v pořádku...naházela jsem do tašky vše co by mohl potřebovat, 2x jsem se vracela, pro peníze navíc, kdyby byly potřeba, pro starý mobil a pak i zapnout rádio a odemknout....zloději měli klíče od našeho bytu... tak aby to aspoň vypadalo že je někdo doma...

Mísilo se ve mě tisíc pocitů od nenávisti, vzteku, zoufalství, strachu, klepala jsem se jak sulc, rudý hadr před očima, nevěděla jsem co, komu zavolat, kdo by pomohl, jestli by vůbec někdo mohl pomoct...tak jsem si utweetla - promiňte mi za to a zároveň vám moc děkuju za podporu! Vážím si toho a opravdu to  pomohlo, trochu jsem se zklidnila...

Z tramvaje jsem všude možně volala co jsem mohla zablokovat, dovolat se do Vodafone trvalo 15 minut čistého času než to místo automatu někdo zvedl. Neskutečná frustrace... Účet jsem zablokovala, teď už  jen do práce kam měl muž od policie za hodinu dorazit, ale stále nic...nic...nic...pak cizí telefonát, je v pořádku a je na policii v Karlíně,  kde ho obrali, hrozně to trvá a mám jet zpět domů aby nás nevykradli... to ne, jela jsem za ním, pobrala ještě v kanclu co šlo, po cestě se zastavila ve Vodafone pro novou simku, hned na řadě a borec říká sorry, rád bych, bylo by to zadarmo, ale už 30 min. nám nefunguje systém...mezi posláním do patřičných míst jsem se začala smát a za 200 koupila simku novou, kdy bylo potřeba někam akutně volat. Vodafone ač jsem tě až na drobné vyjímky vždy chválila, dnes jsem tě opravdu od srdce nenáviděla!!! Utíkala jsem na metro, tam narvala simku do mobilu a...vybitá baterie twl... Proběhla celý Karlín až na Vítkovu a byl tam, opravdu v pořádku trochu rozsekanej, naštvanej, smutnej i šťasnej že mě vidí.... Šutrák ze srdce, malá slza i když teď už radosti... ještě další 2 hodiny jsme tam čekali než se borec zvedl a vyplnil protokol a pak jsme šli domů. Mezitím blokovali co všechno šlo, muž ještě před policií v okolí obešel banky a zablokoval osobní i firemní karty (ještě že ho tam znali, bez dokladů...), volali jsme na pojišťovnu kvůli zámkům, dala jsem mu svůj telefon a protože vše vypadalo že jsme zvládli, jela jsem na trénink, který jsem slíbila že vezmu místo kouče...kdo měl tušit takové blbé načasování...

Doma pak už vyměněné zámky, sepsané co je potřeba zařídit, vymýšleli jsme co a jak a pak si už dělali legraci že nejvíc mu chybí kartička do knihovny na 25 Kč, ohmataný blok na poznámky kam nikdy nic nepsal, ale dobře mu zatěžoval tašku... a před chvílí mi tady usnul...

Čert vem ty věci, na každou svini se řezník najde, hlavně že je v pořádku...moje rodina je pro mě vším, až si říkám, že je pochopitelné když někdo "tváří v tvář" chrání svou rodinu...jakýmkoliv způsobem...

neděle 8. května 2011

8.5.2011 Jak jsme občerstvili cca 6000 běžců - dobrovolníkem na PIMu


To jsem tak jednou přišla na běžecký trénink a jeden kolega že hledá dobrovolníky. Tak jsem si říkala jestli budu mít čas, proč ne, atmosféra závodu stojí za to...souhlasila jsem i když hned byla trochu "seknuta za uši" slovy ve smyslu: "ale tahle práce není pro nikoho, kdo by se tam jen poflakoval"...až jsem přemýšlela, jestli budím takový první dojem...


Ale pojďme již ke dni P (jako PIM)
Den začal už v 10 večer, kdy jsem dostala plachtu na kterou jsem připravovala povzbuzení pro úžasné běžce (pozdě...ale přece). Sprej nefungoval...všechno lehce sux... vzdala jsem to a jen tupě vyčerpaně do 1 ráno ležela v pohovce u hrozně blbé střílečky, ale s mužem jsme byli tak unavení až jsme se museli dívat. Když pak v 6 ráno zvonil budík následoval zmatený panický úlek co že se to děje a pak...aha...
Kafe, kafe, kafe a honem nakreslit banner, jak ho pověsit aby nebyl propadlý, hm...stará florbalová hokejka - výborně, za hoďku tramvaj, hlavně nepřijít pozdě, abych nezklamala hned z kraje... nechápu, jak jsem to stihla...Celou dobu přistupovali běžci, většinou se usmívali, obhlíželi trať... a pak přeťapkat most a na Horní nábřeží na občerstvovací stanici a...kde jsou všichni? Jsem tu 10 min. před termínem...a první...jsem tu správně? Ano, uff... 


Pak to šlo ráz na ráz, přijížděli organizátoři, spousta mladých "pubošů" a dětí, dovezli stoly, nápoje (závodníci z první třicítky měli vlastní číslem označené nápoje, vše se jim podávalo do ruky, škoda jen že čísla měli na zádech, děti pak stály u mostu a křičely jaké číslo běží, mazec...), občerstvení, úklidovka, vše vystěhovat, postavit, roztřídit, umýt, připravit houbičky s vodou na osvěžení (děti jim říkaly mushroom) nakrájet bedny pomerančů (občerstvení byla má práce), nachystat tuny banánů, cukr, sůl, drobné občerstvení pro přátele (pivo, cola, brusinky, energy gel a bujón!)...mezitím na druhém břehu Vltavy už proběhli keňani (start byl v 9:00 ze Staromáku). Banner jsme pověsili na kontejner, ale ten se pak odvážel, tak jsme ho ještě na poslední chvíli přesouvali na zátarasy... ...no my jsme připraveni, tak pojďte do nás :-)!


Jako vítr prolítli první, pak byla dlouhá dlouhá pauza, a pak to začalo, nejdříve jednotlivci, pak skupinky, povzbuzovali jsme o 106, přesunovali nachystané potraviny aby je běžci měli co nejblíže a dobře se jim braly ze stolů, ze začátku když to šlo tak se snažili čistit trať od kelímků a ve chvílích největšího návalu jsme nonstop krájeli pomeranče, loupali banány (sandály mi protékala voda z nápojů...), ani nevím jak dlouho to trvalo a kolik beden to bylo, zajímavé, že mě to bavilo. Také jsem vyhlížela přátele, chystala pro ně dobrůtky co chtěli, chvíli se s nimi proběhla a snažila se je povzbudit...Občas člověk potkal další přátele, bylo to fajn! 


S pokročilou dobou bylo čím dál víc vidět jaký je to pro běžce především morální boj. Snažili jsme se víc povzbuzovat, když to šlo tak i jmény (běžci je měli malým písmem na číslech a několik jsme jich vyndali, jaktože známe jejich jméno). Někteří se smáli, někteří se se sebou prali...před 14 hod. jsme začínali balit, poslední běžkyně probíhala/cházela kolem čtvrt na tři a za ní spousta doprovodných vozidel a opět nakládání, balení, čištění...


Co vám budu povídat, domů jsem dorazila vyndaná a vyřízená, ruce vytahané jak opičák, muž upekl kuře, tak jsme poobědvali, dala jsem si Frico a víc si nepamatuju. Vzbudila jsem se když končil hokej... Ani jsem nevěděla výsledky maratonu, trochu mi chybělo zajít si pak "na jedno"...ale což...


Bylo to moc fajn, díky všem za skvělý den (Jitko :-)!), snad jsem ani šéfa nezklamala a těším se na tréninku až budou holky povídat o závodu, obě byly úžasné a jedna se dnes navíc stala královnou :-)!


Pár fotografií před a po...

sobota 7. května 2011

7.5.2011 Staré věci, nové věci a běžci nemají rozum!



Mám ráda své staré věci, některá trička mám i přes 10 let, botky měním většinou až do nich teče, zároveň mám ráda nové věci, jako klasická žena ráda nakupuju, nové věci dělají radost a pak se dostávám do situací co teď. Staré vs. nové.

Mé staré běžecké botky oslavily 300 měřených km, celkem tak 400 km (jen bych doplnila, že jsem běhala více-méně tak 5 km týdně). Už asi neměly funkce, které mít měly, ale běhalo se v nich jako v bavlnce. Jen v zimě do nich trochu táhlo... Opravdoví běžci ze mě rostli když viděli jak jsou zavázané - 2 suky, nic jiného krátké tkaničky nedovolovaly. Ani jsem je nerozvazovala, vždy do nich vklouzla a šli jsme na to :-).

A včera mi "Ježíšek" přinesl nové, obrovské krásky, udělaly mi takovou radost, pomalu mi ležely vedle postele... Jen jsem se dostala do situace...staré vs. nové...  

Nakonec vyhrály nové a mé staré krásky byly podrbány za tkaničkama :-) a uloženy do bedničky. Třeba ještě přijde jejich čas...nebo je pak odnesu do sběrných kontejnerů....třeba ještě někomu poslouží... Zní to trochu jako klišé, ale my tam staré oblečení, botky nosíme. Věřím, že to má smysl, pokud víte že ne, neberte mi tu představu...

Odpoledne jsme vyrazili nasát atmosféru na maratonské expo, kde jsme si s mým drahým navíc koupili parádní běžecký batůžek - malý, lehký, na vak s vodou, úžasně sedí na zádech, nádherný  a se 40 % slevou...prostě nás chtěl!

Tak už jen vyběhnout...říkám si...neblbni, koleduješ si...jen tak zlehka, pětku, proběhnout se...nové neprošláplé botičky, mají jiný tvar než jsme zvyklí...měj přece rozum :D. Nevím, jestli se to dá vzít jako obecná pravda, ale...běžci nemají rozum!

Vyběhla jsem a běželo se mi neskutečně lehce, až jsem se musela krotit...???!!! Přenádherně svítilo slunce, dobře hráli :-), vyběhla jsem svůj obávaný kopec, vždycky jsem chtěla zkratkou, ale nohy běžely delší trasu, ke konci jsem potkala kolegyni z práce, tak jsem ji chvíli doprovázela a pak najednou seběh z kopce a...a tam to přišlo... praskly puchýře - paty + jeden na divném místě, vnitřní strana pod kotníkem, ten zlobil nejvíc. Cinknout manželovi, ať si dočte kapitolu v hospodě a přijede mě vyzvednout - potupné...zastavit - potupné, však ono se to rozběhne... a bylo tak, jen teď budu tak dva dny chodit v bačkůrkách :D. Běžci nemají rozum :D!!!


Třeba jsem si to vyžrala za ty maratonce co poběží zítra. Ať se jim dobře běží a mají dost síly - jak fyzické, tak hlavně té morální :-)!

pátek 6. května 2011

6.5.2011 Místa kam se má chodit... U dvou hrabalů

Nevím, jestli to máte stejně, ale s manželem máme takzvaná "místa kam se má chodit". Jsou to restaurace, pekárny, podniky či obchody, které jsou něčím specifické, které nás zaujmou, které nabízí něco navíc...kde například nedostaneme jenom večeři na zaplácnutí žaludku, ale kde je večeře událostí, gurmánským zážitkem, festivalem chutí, fiestou s úžasnou milou obsluhou pro kterou nic není problém...zážitek a něco co chceme zažít znovu!


Jedno z takových míst manžel objevil už před deseti lety tajemně ukryté na Žižkově. Je to restaurace U dvou hrabalů. Vždy když máme čas, když něco slavíme, vyrazíme právě tam. Víme, že tam dostaneme úchvatné jídlo v legendárním prostředí, povykládáme s "panem domácím" a při odchodu se budeme těšit až tam vyrazíme příště. Dnes byl Ten den a fotka, ani můj popis vám nedokáží zprostředkovat ty neskutečně úžasně sladěné šťavnaté chutě, navíc se závěrečnou tečkou v podobě palačinky s povidly, zakysanou smetanou a skořicí... to byla taková dobrota :-).


Není to obyčejná restaurace... má své kouzlo...něco navíc. Je to místo, kam se má chodit...

čtvrtek 5. května 2011

5.5.2011 Společné poběháníčko Výtoň - Braník a z5 :-)

Bylo nádherně, ani teplo, ani zima, svítilo slunce... Sešli jsme se ve složení Katka s batohem lan na zádech, Ivet, Martina, Dominik, Honza s LunaSandals II., Marek, Jakub na bruslích, Štěpán a na cestě zpět se k nám přidala Hanka s Aničkou v kočárku. Skvělé složení :-)!

Vyběhli jsme, povídali, u Botelu Racek se protáhli, pokračovali směr Hamr, pár fotek uplácali a limču spokojeně dali :-) - aneb jak uběhnout 5 km s prstem v nose :-). Pro některé to byla poprvé podobná vzdálenost a rozhodně palec nahoru! Na limče se k nám přidala Hanka s malou princeznou, dva běžci nás opustili a zbytek se vydal zpět směr Výtoň. Krásný večer, kvetoucí stromy, kolegové běžci, bruslaři, cyklisti, mušky mezi zubama a závěrem i sušenky pro ty co vydrželi - díky :-). Byli jsme výborní! A ještě jednou: byli jsme výborní! Moc se mi to líbilo!

Díky všem za krásný večer a těším se příště :-)!!

Velký palec nahoru pro všechny!


a pak už jen běh ještě s Markem z5 domů...krásných 15, 5 km, vanička a oblíbené brusinkové Frisco :-). Další z krásných dní!