7.5.2011 Staré věci, nové věci a běžci nemají rozum!

Mám ráda své staré věci, některá trička mám i přes 10 let, botky měním většinou až do nich teče, zároveň mám ráda nové věci, jako klasická žena ráda nakupuju, nové věci dělají radost a pak se dostávám do situací co teď. Staré vs. nové.

Mé staré běžecké botky oslavily 300 měřených km, celkem tak 400 km (jen bych doplnila, že jsem běhala více-méně tak 5 km týdně). Už asi neměly funkce, které mít měly, ale běhalo se v nich jako v bavlnce. Jen v zimě do nich trochu táhlo... Opravdoví běžci ze mě rostli když viděli jak jsou zavázané - 2 suky, nic jiného krátké tkaničky nedovolovaly. Ani jsem je nerozvazovala, vždy do nich vklouzla a šli jsme na to :-).

A včera mi "Ježíšek" přinesl nové, obrovské krásky, udělaly mi takovou radost, pomalu mi ležely vedle postele... Jen jsem se dostala do situace...staré vs. nové...  

Nakonec vyhrály nové a mé staré krásky byly podrbány za tkaničkama :-) a uloženy do bedničky. Třeba ještě přijde jejich čas...nebo je pak odnesu do sběrných kontejnerů....třeba ještě někomu poslouží... Zní to trochu jako klišé, ale my tam staré oblečení, botky nosíme. Věřím, že to má smysl, pokud víte že ne, neberte mi tu představu...

Odpoledne jsme vyrazili nasát atmosféru na maratonské expo, kde jsme si s mým drahým navíc koupili parádní běžecký batůžek - malý, lehký, na vak s vodou, úžasně sedí na zádech, nádherný  a se 40 % slevou...prostě nás chtěl!

Tak už jen vyběhnout...říkám si...neblbni, koleduješ si...jen tak zlehka, pětku, proběhnout se...nové neprošláplé botičky, mají jiný tvar než jsme zvyklí...měj přece rozum :D. Nevím, jestli se to dá vzít jako obecná pravda, ale...běžci nemají rozum!

Vyběhla jsem a běželo se mi neskutečně lehce, až jsem se musela krotit...???!!! Přenádherně svítilo slunce, dobře hráli :-), vyběhla jsem svůj obávaný kopec, vždycky jsem chtěla zkratkou, ale nohy běžely delší trasu, ke konci jsem potkala kolegyni z práce, tak jsem ji chvíli doprovázela a pak najednou seběh z kopce a...a tam to přišlo... praskly puchýře - paty + jeden na divném místě, vnitřní strana pod kotníkem, ten zlobil nejvíc. Cinknout manželovi, ať si dočte kapitolu v hospodě a přijede mě vyzvednout - potupné...zastavit - potupné, však ono se to rozběhne... a bylo tak, jen teď budu tak dva dny chodit v bačkůrkách :D. Běžci nemají rozum :D!!!

Třeba jsem si to vyžrala za ty maratonce co poběží zítra. Ať se jim dobře běží a mají dost síly - jak fyzické, tak hlavně té morální :-)!