pondělí 31. prosince 2012

Novoroční nostalgické bilancování

Rok 2012
Přemýšlím, jestli jej raději zapomenout, nebo naopak rozhodně nezapomenout. Stejně jako mince i bilance má dvě strany a k roku 2012 se dá postavit tak i tak. Zatím jsem nenašla slova, která by jej vystihla. Byl jeden z nejzvláštnějších jaké jsem zažila. Jeden z těch těžších.

Odraz do roku 2013
5. Pět pracovních dní má týden. Zbylé dny chci prožít i víc odpočívat. Víc číst, poznávat, poslouchat i naslouchat. Prožít.

4. Na tolik maratónů jsem aktuálně přihlášená, ale už teď vím, že jich bude víc. Běhání jsou přátelé. Běhání je dřina, práce na sobě, ale i odpočinek a nová energie. Běh je součástí mého života.

3. Rok s trojkou na konci bude rokem, kdy mi bude 30. Já se picnu... :-) Nejsem stará jako Jeruzalém, ale jako internet http://m.ihned.cz/c1-59045020-internet-datum-vzniku

2. Úhel pohledu a dvě strany mince. Chci vždy hledat tu co mě něco naučí.

1. Jeden, jeden každičký den letošního roku, kterému mohu dát smysl.

Pro rok 2013 jsem našla ne předsevzetí, ale motivaci: "žij kvalitněj". S novoročním dodatkem Halíka: "dělám co můžu...". Tak ať to v tom novém roce není ani míň, ani víc...

:-) těším se, co nový rok přinese.

sobota 17. listopadu 2012

Kdesi v Jizerkách...


Chtěla jsem přes 30, ale mému muži nebylo moc dobře, tak si dal pěško-během 20 a já si různě kolem pěško-naběhala o fousek víc.

Poprvé běžím s vestou ULTRASPIRE OMEGA - Argon Purple s hydrapackem. Poprvé si nesu vodu jinak než v lahvi. A hodně se mi to líbí. Do hydrapacku si dávám cca půllitr (kdo mě zná tak ví, že tohle nevypiji ani za maraton, ale doteď před sebou vidím svou nečekanou dehydrataci na Šutru, kterou si už zopakovat nechci). Celou cestu poctivě ucucávám z hadičky. Je hodně zima, místy mrzne, voda v hadičce je dost chladná, ale osvěžující. Voda v hydrapacku na zádech je o poznání teplejší. Mám pocit, že jsem vypila minimálně litr z toho půllitru, přitom na konci zjišťuji, že jsem vypila jen něco přes 200 ml. Na mě pokrok... Z čeho ale naprosto nemůžu jsou kapsičky na popruzích. Do jedné dávám fotoaparát, do druhé telefon se sluchátky. Do dalších drobné občerstvení. Fotoaparát mi brzy v mrazu odpadne, dávám si jej dozadu do batůžku k náhradnímu tričku a bundě a z kapsičky se stává kapsička na kapesníky a odpadkový koš. Hodně dobrý. V zadních bočních kapsičkách mám sušenky, gel a zbylé kapesníčky. Na vše v pohodě dosáhnu za běhu. A nejlepší na tom všem je... že ani nevím, že mám něco na zádech. Nemám slov, jak jsem bez toho mohla doteď žít...???

neděle 11. listopadu 2012

79. ročník Velké Kunratické


...po Šutru, s příchodem na poslední chvíli, bez rozcvičení, start 5 vteřin po příchodu do koridoru... totální punk - botičky zahrabaly, a pak se pustily vpřed jako za rudým hadrem... potok, rovinka, předbíhám, kopec bolel zejména plíce, rovinka se rozdýchávala pomalu, ale pořád předbíhám, i když občas někdo přefrčel mě...z kopce letím jako raketa, za potokem mě dohání "paní", která má toliko specifický styl, že mi svými rozmáchlými gesty málem jednu natáhne, raději ji pouštím před sebe, ale s vypětím všech sil finišuju a hledám plíce... #tykoksotobylorychle #tojevšechno?

79. ročník Velké Kunratické... pořadí 55z373 st.č. 2392 HORKÁ Lenka kat. Z20 pořadí v kategorii 19z92 srdeční oddíl: Klub letmých houbařů Krč v čase 06:14.6 ztráta na vítězku 01:22.3.

Botičky: inov8 roclite 275 gtx

sobota 10. listopadu 2012

Šutr 36


Pracovně totálně šílený týden s minimem spánku; no komplexně s velmi špatnou životosprávou... neběhání, kolena sux... přesto se od pátku těším na výběh/výlet, ale přede mnou je Pan výběh...Šutr... :-)

Nálada na startu mě nakopává a to tak, že se dávám dohromady s Pepíčkem (kterému vždy koukám na záda, nebo mi mizí v povzdálí), se kterým společně běžíme celé první kolo. Povídáme si, střídavě se táhneme... běží se překvapivě dost dobře...něco je špatně :-))).

Na 8 km u bučících ovcí profrčí Honza Havlíček startující o hodinku dříve... na 10 km Forrest (moc milé Tě potkat, nejen na trati) s Danem Orálkem... do 15 km pohoda. O chvíli později potkáváme Honzu, který má maraton za 3 hod. a přemýšlíme, jestli jsme někde neudělali chybu... udělali, pak přijdou 3 km pekla. Ano, tady si potvrzujeme, že jsme to totálně přepálili a společně hekáme a "brečíme" do cíle. A podle zpráv nejsme jediní.

pondělí 8. října 2012

Marathon no.2 - 27. SPAR Budapest International Marathon

Long story, you know :-)...

Úvod:
V prosinci jsem musela na operaci s kolenem a z 3 týdnů out to byly 3 fakt těžký měsíce a koleno pořád protestovalo. Bála jsem se, že už nikdy nebudu běhat (kdo nezažil, asi nepochopí). Postupně se uzdravovalo, ale šlo to pomaličku, hodně pomalu a několikrát jsem se vrátila úplně na začátek... (V., ono se to zlomí, věřím, hlavně bojuj a nevzdávej se - já s tím našim maratonem počítám). Pak na jaře se vše umoudřilo a já rozkvetla nejen běžecky, s létem se vše začalo kazit - o to víc jsem běhala a s podzimem vše umřelo - o to víc běhám... ale to je jiný příběh...

Letošní běžecké cíle na něž jsem nijak specificky netrénovala: 10 km pod 50 min. (splněno překvapivě v září na Nike - 0:49:03.1, ale s úrazem - na cílové rovince do mě vrazilo nějaké @#@$%^ a zablokovala se mi žebra), 1/2m pod 2 hod. (splněno překvapivě na Brdském terénním - 1:51:03) a podzimní maraton.

Do poslední chvíle jsem čekala na přátele, kam společně na maraton pojedeme, ale vše se zvrtlo. V podstatě na mě "zbyla" Stromovka (já ty okruhy na stereotypní trati nechtěla běžet, ale nějak jsem se s tím smiřovala).