Šutr 36

Pracovně totálně šílený týden s minimem spánku; no komplexně s velmi špatnou životosprávou... neběhání, kolena sux... přesto se od pátku těším na výběh/výlet, ale přede mnou je Pan výběh...Šutr... :-)

Nálada na startu mě nakopává a to tak, že se dávám dohromady s Pepíčkem (kterému vždy koukám na záda, nebo mi mizí v povzdálí), se kterým společně běžíme celé první kolo. Povídáme si, střídavě se táhneme... běží se překvapivě dost dobře...něco je špatně :-))).

Na 8 km u bučících ovcí profrčí Honza Havlíček startující o hodinku dříve... na 10 km Forrest (moc milé Tě potkat, nejen na trati) s Danem Orálkem... do 15 km pohoda. O chvíli později potkáváme Honzu, který má maraton za 3 hod. a přemýšlíme, jestli jsme někde neudělali chybu... udělali, pak přijdou 3 km pekla. Ano, tady si potvrzujeme, že jsme to totálně přepálili a společně hekáme a "brečíme" do cíle. A podle zpráv nejsme jediní.

Voda, jídlo, občerstvovačka, nová energie...druhé kolo. Pepu ztrácím celkem brzy, všechno mi vypovídá poslušnost a kolena jsou tou nejmenší starostí. Závod pojímám jako vlastivědnou procházku a spoustu času trávím procházením, místo běhu. Občerstvovačka, gel, Bernad (fakt díky pane Bernarde!!!) a zase se to trochu rozběhlo. Na 30 "v kopci, který neběhá ani Dan, Honza, Radek, ani Krupička" jsem zahlédla Pepu, zavolali na sebe, že už nemůžeme a pokračovali dál :-). Nadále praktikuji indiánský běh, ale chvílemi už nohy nechtějí ani z kopce. Před předposledním kopcem dal nějaký domorodec před svůj dům vodu s citronem pro běžce. S velkým díky na rtech upíjím a nechávám ještě ostatním. Hekám a překvapivě dohekávám někoho přede mnou. Povzbuzuji jej, snažím se jej chvíli táhnout, ale pak jej ztrácím. Poslední schody...kéž by nahoře nikdo nestál a nekoukal se "na běžcovo utrpení". Ale je tam kamarád Petr a během chvíle pochopí, že bude lepší nic neříkat a rozebíhá se se mnou do cíle. Nakopne mě to, běžím celkem svižně... za zády zahlédnu dobíhajícího Vítka ("tříkolař") a raději ještě přidávám...už jsem v cíli, naprosto nacucky. Cíl byl kolem 4:15, úspěch za 4 a 3:54 je... pecka! Hlásím Evženovi číslo, opírám se o strom, popadám dech, a pak si chvíli povídám s přáteli. Renča říká, že na 2 kola vypadám úplně v pohodě... ach... jdu se převléci do auta, odesílám zprávy přátelům a na 15 min. upadám do spánkového komatu. Volá mi manžel, jdeme se spravit do pizzerie a čekáme na vyhlášení. Čaj, polévka, cola a usínám podruhé. Fakt!

Po návratu na start mi Lída gratuluje ke 2. místu... nechápu... cože...? A společně s přáteli si notujeme jak to dnes bylo krásný, i když těžký najednou.

Následuje vyhlášení... no jo, můj úplně první běžecký úspěch a raději nezjišťuji, kolik nás žen startovalo... :-). Navíc mi přijde, že jsem si to vůbec nezasloužila, ale rozhodně potěšilo :-)

Domů, vanička, jídlo, gauč, mapičky... Později přichází "do azylu :-)))" Vítek a všichni tři dnešní účastníci Šutru (kolečkář, dvoukolařka i tříkolka) procházíme mapičky i sdílíme naše dojmy :-)

PS: Díky všem, které jsem dnes potkala a jsem ráda, že některé DM komixové postavičky dostaly i reálnou tvář :-)))! Taky díky Michalovi, Dagí a všem dobrovolníkům! Ahoj zítra na Kunratické :-)