úterý 28. ledna 2014

24 hodin na Lysé hoře aneb prima výlet, trochu chladno :-)

Jak se to vlastně:
To mi takhle jednou volá sestra, že její kolega rád běhá a že 24 Lysá... vyměníme si pár emailů, registrace se plní, já mám práce nad hlavu, tak nás Pavel na poslední chvíli přihlašuje. Heh, do závodu čás. V práci je toho tolik, že už rok skoro neběhám. Jediný čas jsou v podstatě víkendy a Lysá je daleko. K Vánocům dostávám od Ježíška kalhoty z Decathlonu a překvapením jsou běžecké hůlky. Silvestr trávíme na Šumavě a tam se konečně rozbíhám za týden cca 100 km, ale 3 týdny před závodem běhat 1 týden je výsměch. Místo naběhaných objemů nabírám objemy jinde :-))) hihi a jako téměř každý se jich pak z kraje nového roku snažím zbavit = 3x navštívím fitko. Toliko k přípravě o které jsem v závodě přemýšlela, jestli jsem něco nepodcenila. 

Před závodem:
  • 2 týdny před závodem začínám zjišťovat o co jde. Po dlouhém bádání najdu mapu - na webu původně nebyla. Zase jednou za uherský rok napíšu Pavlovi jak se vede - stydím se, vůbec s ním nekomunikuji :-(. Zlobí jej kotník a v hlavně mi problikne hříšná myšlenka - včetně slov mého muže a co kdybyste se na to... párkrát si to obejdete, v noci se vyspíte...
  • 1 týden před závodem - rychle ještě trochu potrápit tělo alespoň nějakým během a co na to počasí od Norů....wtf? Prosinec leden jaro a tento víkend -20°C. Chytám lehké cukání do levé půlky obličeje a volám si s Lídou co si vlastně v takovém počasí člověk má vzít na sebe. Lída o tom neví a akorát ji vystraším. Za chvíli se ale na Facebooku strhne dlouhá diskuse se spoustou rad s výsledkem že je to individuální a spoustou typů co a jak...
  • poprvé si voláme s Pavlem, trvá to přes hodinu, oba se myslím bavíme, je s ním sranda a jeho optimismus je skvěle nakažlivý. Domlouváme se na cestě a všem kolem. V práci raději hlásím půl dne volna v pátek - na Lysou je to přece jen 6 hodin cesty a aby se člověk před tím výletem trochu vyspal... a půl den volna v pondělí. Kdoví jak budu vypadat... 
  • čtvrtek - do půl 9 v práci, představa hodně spát před závodem je dávno v čoudu

  • pátek - tradičně nestíhám, místo odjezdu ve 12 odcházím o půl 1 z práce domů balit. V Brně vyzvedáváme vysmátého parťáka. Přichází mi sms od klientky, že mi domluvila exkurzi v meteorologickém ústavu na Lysé a že se tam mám určitě stavit. Tohle mě baví... cesta uběhne rychle, za chvíli už stojíme u stolků registrace a naše první dotazy k organizátorům jsou, jestli je tam nahoře vyhřívaný bazén a kdy se podává kávička. Jedeme se ubytovat do penzionu ve vedlejší vesnici - školní tělocvična za 100 na přespání nás neláká. Paní domácí říká, že má být ráno trochu chladno. Smějeme se, ale... Výborně tady vaří. Jdeme spát.
Lysá hora 24 hodin
Sobota - stěhujeme se do hotelu na naši 1 postel na kterou máme nárok. Hezký penzion Sluníčko, cca 400 m od trati, bydlíme jinde než jednotlivci a stejně tak i předáváme jinde štafetu.Člověk musí kalkulovat s tím, že nejen že vyjde před dům a jde, ale je tak nějak lehce mimo dění. Až na drobné záchvěvy to ale nevadí. V našem pokoji jsou ještě 2 týmy, ve vedlejším další tým. Není moc času, Pavel jde na start. Vyfotit, popřát šťastnou cestu. S kolegyněmi z druhých týmů si vyměňujeme zkušenosti a zážitky (jedna jezdí závodně western na koních, na kole, celý den v zápřahu a hrozně dobře přý šli s parťákem B7; druhá je juniorská reprezentantka v cyklistice....já...se chodím občas proběhnout, ale není na to moc čas). Koukáme v TV na golf a čekáme na první zazvonění telefonu. 

První zvoní telefon "mlaďochům". Jen o chvíli později mě ve stylu který mě baví: "ahoj sluníčko, tak už Ti běžím, je tam trochu zima, ale jde to, mám 2 trika a bundu a bylo to v pohodě, jsou tam trochu kopečky a kameny, nesmeky už od začátku" - "děkuji zlatíčko, už se na Tebe těším, hezky mi opatrně přiběhni, máš tady vyhřátý pelíšek"

Oblékám na sebe:
- botičky inov8 Roclite (na poslední kolo vyměním promočené těžké boty za suché Speedcrosy bez nesmeků)
- kompresní zateplené ponožky Royal Bay o kterých zatím nevím, že je sundám až přesně za 25 hodin
- nízké ponožky kvůli teplu a proti puchýřům
- geniální podvlíkačky od české firmy Bluefly (miluju jejich dlouhé tričko se kterým jsem strávila mnoho hodin na Šumavě) - tahle firma mě čím dál víc baví
- vánoční dárek - kalhoty z Decathlonu
- návleky proti sněhu/kamení (úvodní zprávy říkají, že tam sníh není event. je ho cca 1 mm - hahaha)
- kompresní tričko co jsem kdysi dostala od Salomonu
- mikinu za 300 z Decathlonu s růžovým lemem (když nevyhrajeme, alespoň budu nejkrásnější)
- vzhledem k tomu, že i dole docela fouká, volím Windstopper Salomon bundu - díky bohu za ni!
- dva šátky kolem krku
- oblíbenou Garmin čepičku
- mé růžové milované Garmin 220
- batůžek Ultraspire z Trailpointu s povinnou výbavou: (můj závodní parťák pan Tvarůžek - 6 násobný maratonec, obinadlo, dva cukříky, musli tyčinku z Kauflandu, ALU folii co mi sehnal Pavel, náhradní rukavice, náhradní čelovku od vietnamců, náhradní baterie, občanku a 200 Kč - člověk nikdy neví jestli tam nahoře nebude kafe s vysokohorskou přirážkou - jo a mimo krokoměru na ruce ještě další 2 na testování), na batůžek přišpendlit startovní číslo
- paradoxně mám největší strach z promrznutí rukou, ale nejlepší rukavice mimo lyžařských jsou rukavice Thinsuláte od vietnamců...tak uvidíme
- do ruky hůlky a nesmeky, které dle doporučení ostatních navlékám už při čekání na parťáka
- čekuju telefon, házím do batůžku...

Vycházím z penzionu, je lehce frišno. Předáváme čip, pac a pusu, jdeme na to:

1 kolo
Trasa mírně stoupá po asfaltce na které je sníh a lehce posněžušuje :-). Místy popobíhám, ale šetřím síly. Krajina je pod sněhovou dekou - jako z pohádky. Zamrzlé potůčky.. cca po 1 km je šipka do lesa - zkratka = kameny, led, opírám se o hůlky. Přelézám obrovské kmeny stromů a závidím lidem co mají dlouhé nohy. Stoupání je dost příkré plné kořenů, ledu, sněhu... Ke konci tzv. prvního kopce procházíme keřem, kde se nedá odrážet hůlkami, je tam příliš úzko. Když se člověk nebojí že ztratí rovnováhu a uhne očima z cesty, je tam krásný výhled do krajiny. O pár výškových metrů ("schodů") za chvíli vylézáme na asfaltku, končí les 1 a následuje 5 metrů roviny před kopcem 2. Po další části schodů, další olbřímí přelézání stromu...hledání cesty mezi kořeny,vyšlapanými cestičkami, další přelézání stromu, další výškové metry, soupaž alá Standa Řezáč, aby se člověk dostal o další krok dál. Opět klidných 5 metrů před kopcem č. 3 přezdívaným "twl ten kopec nemá konec". O tomhle kopci netuším co napsat. Funím jak na 40 km maratonu, srdce mi chce vyletět z krku. Nevnímá nic jiného než kam dát nohy a kdy už budu nahoře. Za tímhle převisem už snad... nééé, tak za tímhle...upřený pohled do země. Potím se - všichni říkali, že se hlavně nesmím spotit, ať nepromrznu... tady se nejde nespotit, fakt nejde! A pak nejednou... světlo na konci tunelu. Vycházíme na cestu, kamenitá, občas ledové plotny od potůčků, které tady různě vytékají (a ráno i v té kose roztávají - fakt!). Cesta je otevřená, ne zrovna příjemně fouká a sníh píchá do tváří. Občas trochu popoběhnu, ale spíše svižně jdu. Po nějaké době začíná rovinka kde se lidé rozbíhají. Běžím i já, obíháme Lysou, je to docela fajn i když vzhledem k mlze a padajícímu sněhu není moc vidět. Probíhám kolem holinek, které stojí způsobně u cesty a je na nich jinovatka, sníh, usmívám se. Doběhneme do půli kopce, po několika schodech na další úzkou zkratku, která nás přivede na kamenitou cestou cca 1 km pod vrchol Lysé. Vrchol není moc vidět, ale zato ta kamenitá sjezdovka je...no ty kokso. Škrábu se na otevřeném prostranství do kopce, fouká. Nahoře na nás volá organizátor, ať si dáme šátky přes obličej. Zjišťuji, že mi spadly nesmeky, pomáhá mi je nasadit. Probíhám časomírou a hledám cestu kam teď. Otočka a směřujeme příkře dolů. Cesta je dost kamenitá a plná těžkých pasáží. Velké šutry střídají malé kameny, mezi kterými jsou však ledové plotny. Vzhledem k padajícímu sněhu člověk moc neví kam šlape. Musím dávat pozor. Paradoxně každé vybalancované uklouznutí, kdy mě zachraňují hůlky a "core" hodiny ve fitku ( :D :D :D ) mě poleje horký pot, který mne zahřeje. Tenhle fakt mne baví. Miluju seběhy a tak si to docela hasím, až bych řekla tak trochu na hranici. V průběhu trasy ale musím 2x zastavovat, nesmeky ztrácí své hroty, trhají se, padají. Konečně hezká rovinky, pár šutrů, další vybalancovaný pád, předbíhám závodníky. Chci zavolat parťákovi, ale telefon je při vytažení down. Zastavuji u nějakých turistů, jestli by...nic nepomáhá. Začínám si uvědomovat, že pro něj budu muset doběhnout do hotelu (pokazím nám čas, prodloužím si cestu...grrrr), příkrá hrozně klouzající zkratka na sjezdovku a cca 1 km silnice s doběhem do cíle - hustý, první kolo :-)... kousek za cílem mě zastavují organizátoři a chtějí vidět povinnou výbavu - snažím se jim vysvětlit, že všechno mám, že musím jít, že parťák, ať nezdržují... "dejte mi pokoj a nechte mě být" - přehrabují se mi v batohu, konečně se vysvobodím a běžím do penzionu. Pavel naštěstí čekoval ve výsledcích průběh na Lysé a pomalu se mi vydával naproti, protože jsem se neozývala. Zlatíčko! Před hotelem mu předám čip a vybíhá. Ufff. Napsat všem že je to ok, sundat ze sebe zpocené oblečení, do suchého, na polévku, kafe, chleba se sýrem a na chvíli vyhodit nohy nahoru. Koukám na web a zjišťuji, že druzí počasí odnáší tak nějak hůř. Omrzliny, -60°C...v jídelně se tím bavíme, ale kolegu na pokoji prý nahoře na Lysé zastavili na 20 min. v nějaké budově, že měl úplně modrý nos. Tak nevím...Zároveň hlásí že tohle už nikdy a zlatá B7. Chvíli si povídáme, koukáme na TV a zase zvoní telefony. Dosušuji oblečení fénem = co už se jednou osvědčilo to nehodlám měnit, ale nakonec zjišťuji že jsem začala pozdě a volím zateplené podvlíkací kalhoty a mikinu za 199 značky "Benzina" :D

2 kolo
Pavel mi obětavě upevňuje čip kolem kotníku, pac a pusu a jdu na 2 kolo. Teď už do noci s čelovkou. Cesta je úplně jiná než v prvním kole. Všude svítí světlušky dalších závodníků. Počítám kopce, známá místa i ta - "kde jsem přece vživotě nebyla". Bavím se Cimrmanovým Severním pólem. Zpívám si "Polární noc". Fouká čím dál víc, otevřená rovina po 3 kopcích je "zatrest", probíhám cestičkou, znovu do lesa, kde to jde. Kilometr před Lysou na otevřeném strmém stoupání je největší peklo nakonec za celý závod. Škrábu se nahoru, mrznou mi tváře i konečky prstů. Konečně jsem nahoře, běžím dolů a doufám, že se brzy zahřeju. Na seběhu začínají bolet nohy. iPhone jsem si dala do kapsy u kalhot, za běhu volám Pavlovi, že už se blížím, těším se na něj a že je tam trochu frišno. Probíhám sjezdovku, nesmeky mi plandají na botech, zdá se mi, že mi nějak málo svítí čelovka, seběh asfaltky, do cíle, kolem organizátorů, kterým se po minulém kole omlouvám a děkuji jim za jejich práci (mj. na dotaz máš další suchou vrstvu přemýšlím, co mají na mysli a zjišťuji to až v hotelu s webovek závodu) - běžím k transformátoru (místo předání), zdravím svého parťáka a přeji mu ať mu to jde jedna radost a že už se na něj těším. Do suchého, vrátit se k první variantě oblečení, kterou už budu jen sušit a navlékat znovu a znovu, napsat všem že ok, na chvíli si lehnout a připravit se na noční běh. Kafe, dvě musli tyčinky, Redbull, jdeme na to. 

3 kolo
Tak z toho kola si moc nepamatuju. Šla jsem skoro pořád sama, ale byla jsem za to ráda. Nějak jsem se dostala nahoru. Postupně odešla mlha a začalo se vyjasňovat. Kdyby člověk nebyl na závodě, kochal by se svitem měst odrážejícím se od mraků kdesi v dáli. Po cestě z kopce čím dál víc bolí nohy a čelovka tak nějak divně svítí. Opět se bavím Cimrmanem, že na příští kolo si musím vzít "míč" (proti trudomyslnosti) a notuji si bratry Ebeny - "jen co noha nohu mine..." Každé kolo se poctivě horším cca o 10 min. Každé kolo je úplně jiné. Volám Pavlovi, který to nečeká, protože mne nevzala časomíra nahoře a tak neviděl můj čas průběhu Lysou a trochu se bál. Ale Pavel vybíhá a cca po 10 min - 1 km do kopce - chudák :-( - mi volá, že nemá startovní číslo. Strhávám z batohu svoje a běžím mu s ním naproti. Vysvléknout, do suchého, trocha těstovin, chleba se sýrem, na chvíli se natáhnout a na bříško telefon - ať ta malá mrška začne zvonit co nejpozději...jen se tady v teple natááááhnu...ale vzhledem k tomu, že času není mnoho a v pokoji se suší kila mokrého oblečení, nedá se v tom vlhku spát ani nic. Člověk na chvíli zavře oči a už mu zvolí telefon. Pavel hlásí, že jej zlobí koleno. Doufám, že bude v pořádku. Otestuji čelovku, která se chová nějak divně, ale v teple svítí ok a jdeme na to.

4 kolo
Opět úplně jiné kolo. V kopcích se dostávám do nějakého "vláčku" lidí. Nejde jít vlastním tempem, jen se soukám za těmi přede mnou. Ale ve 3 kopci jsem za to ráda, vnímám jen odrazky na botech člověka přede mnou. Nahoře ve stoupání si chvíli povídáme, odkud jsme, co nás sem přivádí...na rovince se omlouvám, že zkusím chvíli běžet a tak běžím. Do kopce už jdu jako socka a nohám se nechce zvedat. Oproti jiným moje čelovka s fungl novými bateriemi (výměna před 2 kolem a nákup ve stylu - dejte mi to nejlepší co máte - 170 Kč) skoro nesvítí. Ťuknu do ní a přestane svítit úplně. Omg, to teda ne... ťuknu znovu, rozsvítí se největší intenzitou alá reflektor kamionu vydrží jí to 2 vteřiny a zase svítí jako socka, tak co, alespoň něco. Přemýšlím jak se projevuje stav vyčerpání, ale říkám si že dokud jsem schopná soudně přemýšlet, tak to asi ještě nebude ono a najednou jsem nahoře. Začnu sbíhat, Běžím za nějakým chlapcem, chvíli si povídáme, svítí mi na cestu - ale tohle není dobrý. Najednou čelovce dojde... Po půl km to vzdávám, zastavuji, sundávám hůlky, batoh, beru si druhou čelovku od vietnamců. Vidím tak metr před sebe, ale vidím. Zkouším běžet, ale moc to nejde. Občas se někoho chytím a běžím za ním, ale spíše stále druhé předbíhám a zase nic nevidím. Těžší pasáže musím jít. Volám Pavlovi, hlásí ať přijdu do hotelu, že se domluvíme co dál. Vyměníme si jen pár slov, jak moc neběžím a dole se nejspíš ochladilo, mrznou mi konečky prstů. Těším se do tepla, probíhám cílem, kolem organizátorů, teď už mě nechávají být a běžím do hotelu, kde mě ve dveřích čeká Pavel s vřelým přijetím a teplým čajem. Zlatíčko! Smějeme se společně s organizátory, jdeme na pokoj a domlouvám se, že každý ještě jednou, 2x bychom to nestihli, tak co se honit. Naši kolegové v pokoji to všichni vzdali, že už nahoru nejdou.


Chvíli relaxujeme, pak se Pavel obléká a jde na svou poslední dnešní cestu nahoru. O chvíli později volá, že mu chybí číslo a batoh. Je kouzelný :-). Hlavně aby koleno vydrželo. Každý máme na cestu 3 hodiny, takže pohoda. Převlékám se, píšu si se spoustou lidí, co se mi ozvali a fandí nám, pročítám web, povídám si s lidmi v jídelně...jeden chlapec má nateklou ruku a sedřené koleno jak sebou švihnul ve chvíli, kdy mu nějaká holka, které blbě svítila čelovka utekla - :D omlouvám se a oba se tím bavíme. Jdu si na chvíli lehnout. Usínám tak na 10 min, fakt to nejde. 

5 kolo
Pavel volá dřív, aby mne vzbudil, mám radost, že je v pořádku, já jsem taky tak nějak ok, hlásí za 20 min. Pomalu se oblékám, povídám si v hotelové hale s organizátory a jdu. Bolí mě nohy. Ale zatímco já jdu nahoru teprve popáté, mnoho lidí už tam jde třeba po 10... Je lehce po 8 hodině, světlo - už můžu bez čelovky. Hlásí mi, že mám na kolo trochu míň než 3 hodiny, a tak uvidím, jestli to stihnu. Netuším co mne čeká, jak se vše bude vyvíjet, ale tahle informace se mi nelíbí. Já chci doběhnout v limitu! Jdu co mi síly stačí. Je jasno, přestalo sněžit a na vrcholcích hor se objevuje slunce. Stejná trať, ale každé kolo tak moc jiné. První kopec, přelézání stromů, krpál omg, tady je krásný výhled do krajiny... druhý kopec, třetí-třetí-třetí-třetí...ano, tenhle kopec už dnes naposled. Mírné stoupání na konci kterého je vidět vrcholek Lysé - dobrý, poprvé za celý závod. Běžím, rovinka, tak překrásná krajina (člověk by zastavil a fotil, ale závod...), slunce, zasněžené vrcholky, do kopečka, naposledy přes šutry do krpálu na Lysou, i když je zima, slunce lehce hřeje a jsem tam... mám 1:30 na seběh...tak šup šup, kdoví jak to bude vypadat. Občas prohodím s druhými pár slov, snažím se běžet, ale nohy jsou dost tuhé, i tak mne překvapuje, že v tomhle stavu zvládám předvádět něco jako běh. Nevím kolik je hodin, mám strach o limit, tak tomu dávám co to jde. Začíná se mi trochu zvedat žaludek. Krpál, sjezdovka. Překvapením je můj muž, který mne čeká pod sjezdovkou. Udělá mi to hroznou radost a jako na jiných závodech se začínám dojímat, že to snad zvládnu. Běží se mnou poslední km do cíle, zvedám ruce končím nějakých 23:16 a jak je mým zvykem, tak se mi uteče pár slziček radosti. 
Volám Pavlovi, který je překvapený že už jsem dole, chválí mě - zlatíčko - chvíli se kochám atmosférou. Vracím se do hotelu sbalit, konečně do horké sprchy. Jídlo bylo jen do 11 hod (tohle organizátoři trochu nezvládli). I když mi bylo blbě, mám hlad. 

Obléknout se do kompresního oblečení a honem papat. I když to bylo těžké, máme hroznou radost. Najíme se a hned se vyrážíme domů. Po 5 min. v autě o sobě oba nevíme. Vše z nás spadlo.

S Pavlem se loučíme v Brně, byl to nejlepší parťák, jakého jsem si mohla přát. Jeho přístup, humor a legrácky mi dodávaly spoustu energie a i díky němu to byl překrásný závod. Mě se to líbilo, moc se mi to líbilo a přestože mě hrozně bolí nohy, šla bych s ním do toho znovu :-)!!!


A díky všem lidem, kteří se mi ozvali, že mi drží palce, že sice nejsem normální, ale hrozně mi fandí a vůbec :-). Vážím si vás, přátelé a děkuji za vaši podporu, fandění :-).

Závěrem zbývají jen (vaše/i mé) otázky: proč se člověk přihlásí do podobného závodu, co z toho má, dá se to přežít... ale odpověď si každý najděte sám :-). Já se těším na příště!

PS: Mému muži volala ségra, jestli jsem v pořádku, že jí je líto, do čeho mne to navezla, že celou noc nespala a přemýšlela o omrzlinách. Je to zlatíčko :-)

Naše výsledky:  http://www.lh24.cz/php/lh24-2014/vysledkova_listina-d.php?ID_TEAM=728

Reportáž na ČT1 v hlavních zprávách, čas 18.49: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/

Naše fotky - z telefonu + fotky z webu LH24 a od následujících autorů, kteří se snad nebudou zlobit že je posdílím a které tímto doporučuji ke shlédnutí:

http://sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.idnes.cz/ADIDAS_24_hodin_na_Lyse_hore_2014/
http://jindrich1950.rajce.idnes.cz/2014.01.25_LH_24/
http://jindrich1950.rajce.idnes.cz/2014.01.26_LH_24/
http://ciklista.rajce.idnes.cz/LH24_-_24_HODIN_NA_LYSE_HORE_25.1.2014/
http://ciklista.rajce.idnes.cz/ADIDAS_24_HODIN_NA_LYSE_HORE_25.1.2014/

Žádné komentáře:

Okomentovat