Kdesi v Jizerkách...

Chtěla jsem přes 30, ale mému muži nebylo moc dobře, tak si dal pěško-během 20 a já si různě kolem pěško-naběhala o fousek víc.

Poprvé běžím s vestou ULTRASPIRE OMEGA - Argon Purple s hydrapackem. Poprvé si nesu vodu jinak než v lahvi. A hodně se mi to líbí. Do hydrapacku si dávám cca půllitr (kdo mě zná tak ví, že tohle nevypiji ani za maraton, ale doteď před sebou vidím svou nečekanou dehydrataci na Šutru, kterou si už zopakovat nechci). Celou cestu poctivě ucucávám z hadičky. Je hodně zima, místy mrzne, voda v hadičce je dost chladná, ale osvěžující. Voda v hydrapacku na zádech je o poznání teplejší. Mám pocit, že jsem vypila minimálně litr z toho půllitru, přitom na konci zjišťuji, že jsem vypila jen něco přes 200 ml. Na mě pokrok... Z čeho ale naprosto nemůžu jsou kapsičky na popruzích. Do jedné dávám fotoaparát, do druhé telefon se sluchátky. Do dalších drobné občerstvení. Fotoaparát mi brzy v mrazu odpadne, dávám si jej dozadu do batůžku k náhradnímu tričku a bundě a z kapsičky se stává kapsička na kapesníky a odpadkový koš. Hodně dobrý. V zadních bočních kapsičkách mám sušenky, gel a zbylé kapesníčky. Na vše v pohodě dosáhnu za běhu. A nejlepší na tom všem je... že ani nevím, že mám něco na zádech. Nemám slov, jak jsem bez toho mohla doteď žít...???

Vyběhli jsme ze Severáku na Bedřichov (4°C) a kamsi kdesi jaksi. Uprostřed toho ničeho stojím u mapy kde mi manžel říká běžíme tudy a já se z něj marně snažím dostat barvu značky, směr či jméno lokality - najednou přiběhne paní, kterou jsem snad v životě neviděla a ptá se mě, jestli nejsem Lenka Horká. Jdu do kolen. Chvíli si povídáme, že se známe z nějakého závodu. Netuším a zbytek cesty se tím bavím.

V lese se běží hezky, ale čím víc stoupáme, tím víc fouká vítr. Mám na sobě dlouhé termo tričko, mikinu, tričko a batoh/vestu. Když nechám botičky běžet a běžím si podle sebe, potím se, když čekám na manžela, mrznu. Postupně nacházím něco mezi a ladím teplotu. Nahoře na vrcholcích také děkuji tombole na Šutru za Inov8 šátky, které mám na hlavě i kolem krku a ze kterých mi místy koukají jen oči.

Cca na 10 km v dálce na protějším kopci zahlédneme sluníčko. Našim směrem se ale honí mraky/mlha. Z manželovy zkratky se stává krpál, který by rozhodně neběžel ani Honza, ani Dan, ani Radek, natož Krupička. První zmrzlé kaluže, promrzlá půda, námraza na stromcích, rampouchy na skalách. Tohle musím vyfotit, když umřel foťák, vytahuji alespoň telefon, ale telefon se se mnou loučí taktéž. Asi fakt mrzne. Nahoře je vichr, není moc vidět, zalézám čím dál hlouběji do šátků i oblečení, ale skoro brečím, že to všechno nemůžu vyfotit a posdílet s vámi. Barevný usínající podzim do kterého se vkrádá paní zima. Ach!

Rozbíhám se na další skály, skáču z jednoho kamene na druhý, kořeny, skalky, přebíhám cestičky přes zamrzlé močály, krátká hřebenovka...běžím "hlavanehlava" a hýkám trailovou slastí :-))). Jak jsem na silnici "nadávala" proč si beru trailové botičky inov8 roclite 275 (netušila jsem, kam jedu a kde poběžím), tak tady se zahryzávají do terénu a kdyby mohly, tak by snad i zatleskaly. Další výstup naprostá námraza na borůvčí, stromech, úplně všude a chvíli zde postát, stanu se její součástí. Hledám závětří a málem smetu nechápajícího fotografa "téměř v lyžákách". Čekám na manžela, zlobí mi hodinky a přicházím o část dat. Sux (druhé hodinky se ale vybily už dávno...#geekgirl).

Běžíme dál, teď jsme prý doběhli tam kde jsme původně měli být ale jinak... (nerozumím, chci vědět směr, kam dál, kam dál...). Následuje dlouhý sestup až k vodní nádrži Josefův Důl. Silnice. Místy lesní cestičky kterými se řítím jako neřízená střela. Trochu se mi ozývá koleno a lehce zmrzlé stehenní svaly. Parádní rovinka na hrázi, mám dvaciáše, čekám a kochám se :-). Můj drahý dnes nemá svůj den, tak se po týmové poradě nakonec vracíme zpět na Severák. Očekávání byla trochu jinde, ale jako výlet dobrý a některé pasáže...nezapomenutelné. Hned do suchého a na oběd.

Zázvorový čaj, kafe, polévka, ryba s čočkou a zeleninou, kofola...fakt jsem to všechno dostala do žaludku? Funím a nemůžu se hýbat :-))). Usínám v autě a zdá se mi moc hezký sen :-))). #dneskabytošlo