23. 5. 2011 as a dream... or hell...

Aklimatizace je přibližně přesný výraz dnešního dne. Poté co můj drahý ráno shlédl můj stav, udělil mi volné dopoledne (je to zároveň i můj šéf), ale musela jsem v poledne na ortopedii (ten můj zpropadený kotník, ta má zpropadená kolena...).

Málem jsem zaspala. Damn. Cesta přes celou Prahu. Půl hodiny čekání. Dvě minuty v ordinaci. Prý s tím nejde nic dělat - šlachy - na bolest si prý člověk zvykne. Damn. Spravit se obědem. Krásné brokolicové řízečky. Dokud je nezalili litrem omastku. Damn. Do práce... Damn. Spravit se nákupem trička. Nakoupeny 3 knížky. Damn. Opět vybitá baterie mobilu. Damn. Tak teď to tričko. Konečně vybráno. Ztracen svetr. Damn...

Vyřízeny osobní maily, pracovní jen část, zkouknuto běhání (propadám se v Nike challenge - damn hned zítra aspoň desítku :-))), 4SQ, Face, Twitter, fotky, na Dailymile.com nezbyl čas, na dopsání 365 reportu z Dánska nezbyl čas, na Reader nezbyl čas, na trénink nezbyla síla, úklid, pračka, kytky - můj muž zásadně zalívá jen Ibišky a ostatní mi nenápadně ignoruje :-).

Odpoledne volal bezdomovec, že našel manželovy ukradené věci. Dostal zpět promočenou tašku s částí dokladů (chyběly jen kreditky a řidičák, zůstala občanka, opencard...????) - vše už ale má hlášené a část z toho i nahrazenou. Dostal zpět klíče - už máme vyměněné zámky a některé méně důležité dokumenty. Stálo ho to 500, ale tak aspoň něco, že :-).

Na Twitteru jsem dnes začínala a přibližně to vystihuje dnešní dění: tenhle týden bude krušnej... a pan Marcellus Wallace nemá rád, když ho vojíždí někdo jinej než paní Wallacová #pulpfiction

...a celý den byl jako zastřené peklo, které jsem sledovala skrze zamlžený sen...

...o to víc nechápu - mám chuť jít běhat...

...tak kdybyste  mě hledali, šla jsem běhat...až doběhnu, najdete mě na konci mola...