8.5.2011 Jak jsme občerstvili cca 6000 běžců - dobrovolníkem na PIMu

To jsem tak jednou přišla na běžecký trénink a jeden kolega že hledá dobrovolníky. Tak jsem si říkala jestli budu mít čas, proč ne, atmosféra závodu stojí za to...souhlasila jsem i když hned byla trochu "seknuta za uši" slovy ve smyslu: "ale tahle práce není pro nikoho, kdo by se tam jen poflakoval"...až jsem přemýšlela, jestli budím takový první dojem...


Ale pojďme již ke dni P (jako PIM)
Den začal už v 10 večer, kdy jsem dostala plachtu na kterou jsem připravovala povzbuzení pro úžasné běžce (pozdě...ale přece). Sprej nefungoval...všechno lehce sux... vzdala jsem to a jen tupě vyčerpaně do 1 ráno ležela v pohovce u hrozně blbé střílečky, ale s mužem jsme byli tak unavení až jsme se museli dívat. Když pak v 6 ráno zvonil budík následoval zmatený panický úlek co že se to děje a pak...aha...

Kafe, kafe, kafe a honem nakreslit banner, jak ho pověsit aby nebyl propadlý, hm...stará florbalová hokejka - výborně, za hoďku tramvaj, hlavně nepřijít pozdě, abych nezklamala hned z kraje... nechápu, jak jsem to stihla...Celou dobu přistupovali běžci, většinou se usmívali, obhlíželi trať... a pak přeťapkat most a na Horní nábřeží na občerstvovací stanici a...kde jsou všichni? Jsem tu 10 min. před termínem...a první...jsem tu správně? Ano, uff... 


Pak to šlo ráz na ráz, přijížděli organizátoři, spousta mladých "pubošů" a dětí, dovezli stoly, nápoje (závodníci z první třicítky měli vlastní číslem označené nápoje, vše se jim podávalo do ruky, škoda jen že čísla měli na zádech, děti pak stály u mostu a křičely jaké číslo běží, mazec...), občerstvení, úklidovka, vše vystěhovat, postavit, roztřídit, umýt, připravit houbičky s vodou na osvěžení (děti jim říkaly mushroom) nakrájet bedny pomerančů (občerstvení byla má práce), nachystat tuny banánů, cukr, sůl, drobné občerstvení pro přátele (pivo, cola, brusinky, energy gel a bujón!)...mezitím na druhém břehu Vltavy už proběhli keňani (start byl v 9:00 ze Staromáku). Banner jsme pověsili na kontejner, ale ten se pak odvážel, tak jsme ho ještě na poslední chvíli přesouvali na zátarasy... ...no my jsme připraveni, tak pojďte do nás :-)!

Jako vítr prolítli první, pak byla dlouhá dlouhá pauza, a pak to začalo, nejdříve jednotlivci, pak skupinky, povzbuzovali jsme o 106, přesunovali nachystané potraviny aby je běžci měli co nejblíže a dobře se jim braly ze stolů, ze začátku když to šlo tak se snažili čistit trať od kelímků a ve chvílích největšího návalu jsme nonstop krájeli pomeranče, loupali banány (sandály mi protékala voda z nápojů...), ani nevím jak dlouho to trvalo a kolik beden to bylo, zajímavé, že mě to bavilo. Také jsem vyhlížela přátele, chystala pro ně dobrůtky co chtěli, chvíli se s nimi proběhla a snažila se je povzbudit...Občas člověk potkal další přátele, bylo to fajn! 


S pokročilou dobou bylo čím dál víc vidět jaký je to pro běžce především morální boj. Snažili jsme se víc povzbuzovat, když to šlo tak i jmény (běžci je měli malým písmem na číslech a několik jsme jich vyndali, jaktože známe jejich jméno). Někteří se smáli, někteří se se sebou prali...před 14 hod. jsme začínali balit, poslední běžkyně probíhala/cházela kolem čtvrt na tři a za ní spousta doprovodných vozidel a opět nakládání, balení, čištění...


Co vám budu povídat, domů jsem dorazila vyndaná a vyřízená, ruce vytahané jak opičák, muž upekl kuře, tak jsme poobědvali, dala jsem si Frico a víc si nepamatuju. Vzbudila jsem se když končil hokej... Ani jsem nevěděla výsledky maratonu, trochu mi chybělo zajít si pak "na jedno"...ale což...


Bylo to moc fajn, díky všem za skvělý den (Jitko :-)!), snad jsem ani šéfa nezklamala a těším se na tréninku až budou holky povídat o závodu, obě byly úžasné a jedna se dnes navíc stala královnou :-)!


Pár fotografií před a po...