poklidný den, jeden telefonát a vše naruby. Manžela dnes okradli o všechny osobní i pracovní věci co měl u sebe...vzali mu tašku s peněženkou, všemi doklady, telefonem, klíči, adresami, vizitkami, pracovními dokumenty a několika flashdisky kde měl pracovní data...nevěděla jsem co se děje, jestli je opravdu v pořádku...naházela jsem do tašky vše co by mohl potřebovat, 2x jsem se vracela, pro peníze navíc, kdyby byly potřeba, pro starý mobil a pak i zapnout rádio a odemknout....zloději měli klíče od našeho bytu... tak aby to aspoň vypadalo že je někdo doma...
Mísilo se ve mě tisíc pocitů od nenávisti, vzteku, zoufalství, strachu, klepala jsem se jak sulc, rudý hadr před očima, nevěděla jsem co, komu zavolat, kdo by pomohl, jestli by vůbec někdo mohl pomoct...tak jsem si utweetla - promiňte mi za to a zároveň vám moc děkuju za podporu! Vážím si toho a opravdu to pomohlo, trochu jsem se zklidnila...
Z tramvaje jsem všude možně volala co jsem mohla zablokovat, dovolat se do Vodafone trvalo 15 minut čistého času než to místo automatu někdo zvedl. Neskutečná frustrace... Účet jsem zablokovala, teď už jen do práce kam měl muž od policie za hodinu dorazit, ale stále nic...nic...nic...pak cizí telefonát, je v pořádku a je na policii v Karlíně, kde ho obrali, hrozně to trvá a mám jet zpět domů aby nás nevykradli... to ne, jela jsem za ním, pobrala ještě v kanclu co šlo, po cestě se zastavila ve Vodafone pro novou simku, hned na řadě a borec říká sorry, rád bych, bylo by to zadarmo, ale už 30 min. nám nefunguje systém...mezi posláním do patřičných míst jsem se začala smát a za 200 koupila simku novou, kdy bylo potřeba někam akutně volat. Vodafone ač jsem tě až na drobné vyjímky vždy chválila, dnes jsem tě opravdu od srdce nenáviděla!!! Utíkala jsem na metro, tam narvala simku do mobilu a...vybitá baterie twl... Proběhla celý Karlín až na Vítkovu a byl tam, opravdu v pořádku trochu rozsekanej, naštvanej, smutnej i šťasnej že mě vidí.... Šutrák ze srdce, malá slza i když teď už radosti... ještě další 2 hodiny jsme tam čekali než se borec zvedl a vyplnil protokol a pak jsme šli domů. Mezitím blokovali co všechno šlo, muž ještě před policií v okolí obešel banky a zablokoval osobní i firemní karty (ještě že ho tam znali, bez dokladů...), volali jsme na pojišťovnu kvůli zámkům, dala jsem mu svůj telefon a protože vše vypadalo že jsme zvládli, jela jsem na trénink, který jsem slíbila že vezmu místo kouče...kdo měl tušit takové blbé načasování...
Doma pak už vyměněné zámky, sepsané co je potřeba zařídit, vymýšleli jsme co a jak a pak si už dělali legraci že nejvíc mu chybí kartička do knihovny na 25 Kč, ohmataný blok na poznámky kam nikdy nic nepsal, ale dobře mu zatěžoval tašku... a před chvílí mi tady usnul...
Čert vem ty věci, na každou svini se řezník najde, hlavně že je v pořádku...moje rodina je pro mě vším, až si říkám, že je pochopitelné když někdo "tváří v tvář" chrání svou rodinu...jakýmkoliv způsobem...
Svině to jsou. Bohužel jsem to už zažil jak v roli okradeného, tak v roli toho partnera, který okradeného jede vyzvednout na policii. Je to strašná bezmoc a vztek.
OdpovědětVymazatNevědět jestli je fakt v pořádku, kde zrovna je, kam ho tak jít hledat... fuj, tohle nikomu nepřeji...pak rozmyslet co všechno zařídit, co jde a co nejde, co má priority a pak jestli pro příště udělat něco jinak...
OdpovědětVymazatJak už jsem různě psala, hlavně že jsme v pořádku, zdraví, máme kde bydlet a máme jeden druhého :-)
Teda toto je výkon. Obdivuji tě, jak jsi to skvěle zvládla a ještě jsi to dokázala napsat. Přečetl jsem to jedním dechem.
OdpovědětVymazatPatří ti opravdu velké, velikánské uznání. A jak už jsi napsala, nejdůležitější je, že máte jeden druhého. Všechno ostatní je druhořadé.
Jirko, nemyslím, že si to zaslouží uznání, každý by udělal to samé a byla bych raději kdyby to tak nebylo. Až se mi třeba jednou podaří něco opravdu velkého, o tohle uznání se přihlásím :-)!
OdpovědětVymazat