Ráno obvykle neběhám, navíc po předchozím dni...ale vzbudila jsem se a chtělo se mi běžet (nový pocit :-))). Tak jsem běžela, ale šlo to hrozně ztuha, nohy chtěly běžet, ale jakoby byly v lyžákách, špatně se mi dýchalo, teklo z nosu, hudba špatná a všichni na mě koukali (autista v "cizím" městě :-))). Dopoledne jsme se sestrou poprvé pekli lasagně a povedly se :-). Koukala jsem z okna na naši zahrádku. Nádhera, jak kvete, roste, stále se mění i stále je stejná, kolik jsme tam toho prožili...zvláštní pocity radosti i úzkosti... loučení s rodinou, tuna jídla od obou rodin, hurá na kafíčko s úžasnými @pidibi a @DaKrup bylo to moc fajn, škoda že nás čekala dlouhá cesta v nejhorším povelikonočním provozu zpět do Prahy, příště déle běžci a velké díky za milé odpoledne :-))). Dálnice se všemi rozmary počasí, řidičů, kolony...a pak vyřízeně, ale šťastně doma. Doma je tam, kde... (doplňte sami).
Žádné komentáře:
Okomentovat