11.5.2011 To se vám to tak jako vymkne z rukou...

Jestli jsem se ráno cítila jako Barney Stinson po maratonu, tak na svůj současný stav nemám slov.

Tento týden se mi nějak lehce vymknul z rukou :D zejména jsem podcenila, že bolest svalů nepřichází druhý den, ale až ten třetí...

Kamarád mě poprosil, jestli bych mu s mýma prográmkama nepřišla změřit trať závodu, který organizuje - prostě osmička, že...no tak jo...přijela jsem do Hostivaře k Lidlu a říká že okruh jsou 4 km...díky Bohu že to není víc... stáhla jsem si další dva prográmky, tedy celkem 4 + fungl nový Nike senzor - nevím, kdy to budu všechno porovnávat... a během té krásné čtyřky se dozvěděla, že chlapi běží dva okruhy a hned mi došlo jak to je s tou osmičkou. Trať super, zvlněná, lesem, sem tam kopec i zkopec :-). Místy to byl ale boj a závěr osmičky byl nakrev... nevinná otázka, jestli mám ještě čas a čas jsem měla, ale nedošlo mi kam tím míří...prý proběhnout ještě jednou a nafotit kde jsou kilometry...no tak to už bylo maso... to už byl krajně indiánský běh...

poté jsem byla odvezena na Háje a myslela si že jedním busem za 30 min. přímo před barák, paráááda. Přijel, nastoupím, čtu si, jedu, D1...wtf...jižní spojka...wtf kde to jsem...co to je za číslo busu, kam to jedu...Smích-off...tak na bus zpět, přestup na tramvaj a pak domů...
Běh mě zboural, ale cesta domů mě hrozně pobavila... tak zítra again a zítra nejvíc společné poběháníčko výletním tempem na které se celý týden těším - 18:30 Výtoň - Braník a kdo bude chtít tak z5. Jste zváni ;-)!

10.5.2011 Bavit se během i během i po doběhu :-)))

9.5.2011 Řezníka na každou svini...

poklidný den, jeden telefonát a vše naruby. Manžela dnes okradli o všechny osobní i pracovní věci co měl u sebe...vzali mu tašku s peněženkou, všemi doklady, telefonem, klíči, adresami, vizitkami, pracovními dokumenty a několika flashdisky kde měl pracovní data...nevěděla jsem co se děje, jestli je opravdu v pořádku...naházela jsem do tašky vše co by mohl potřebovat, 2x jsem se vracela, pro peníze navíc, kdyby byly potřeba, pro starý mobil a pak i zapnout rádio a odemknout....zloději měli klíče od našeho bytu... tak aby to aspoň vypadalo že je někdo doma...

Mísilo se ve mě tisíc pocitů od nenávisti, vzteku, zoufalství, strachu, klepala jsem se jak sulc, rudý hadr před očima, nevěděla jsem co, komu zavolat, kdo by pomohl, jestli by vůbec někdo mohl pomoct...tak jsem si utweetla - promiňte mi za to a zároveň vám moc děkuju za podporu! Vážím si toho a opravdu to  pomohlo, trochu jsem se zklidnila...

Z tramvaje jsem všude možně volala co jsem mohla zablokovat, dovolat se do Vodafone trvalo 15 minut čistého času než to místo automatu někdo zvedl. Neskutečná frustrace... Účet jsem zablokovala, teď už  jen do práce kam měl muž od policie za hodinu dorazit, ale stále nic...nic...nic...pak cizí telefonát, je v pořádku a je na policii v Karlíně,  kde ho obrali, hrozně to trvá a mám jet zpět domů aby nás nevykradli... to ne, jela jsem za ním, pobrala ještě v kanclu co šlo, po cestě se zastavila ve Vodafone pro novou simku, hned na řadě a borec říká sorry, rád bych, bylo by to zadarmo, ale už 30 min. nám nefunguje systém...mezi posláním do patřičných míst jsem se začala smát a za 200 koupila simku novou, kdy bylo potřeba někam akutně volat. Vodafone ač jsem tě až na drobné vyjímky vždy chválila, dnes jsem tě opravdu od srdce nenáviděla!!! Utíkala jsem na metro, tam narvala simku do mobilu a...vybitá baterie twl... Proběhla celý Karlín až na Vítkovu a byl tam, opravdu v pořádku trochu rozsekanej, naštvanej, smutnej i šťasnej že mě vidí.... Šutrák ze srdce, malá slza i když teď už radosti... ještě další 2 hodiny jsme tam čekali než se borec zvedl a vyplnil protokol a pak jsme šli domů. Mezitím blokovali co všechno šlo, muž ještě před policií v okolí obešel banky a zablokoval osobní i firemní karty (ještě že ho tam znali, bez dokladů...), volali jsme na pojišťovnu kvůli zámkům, dala jsem mu svůj telefon a protože vše vypadalo že jsme zvládli, jela jsem na trénink, který jsem slíbila že vezmu místo kouče...kdo měl tušit takové blbé načasování...

Doma pak už vyměněné zámky, sepsané co je potřeba zařídit, vymýšleli jsme co a jak a pak si už dělali legraci že nejvíc mu chybí kartička do knihovny na 25 Kč, ohmataný blok na poznámky kam nikdy nic nepsal, ale dobře mu zatěžoval tašku... a před chvílí mi tady usnul...

Čert vem ty věci, na každou svini se řezník najde, hlavně že je v pořádku...moje rodina je pro mě vším, až si říkám, že je pochopitelné když někdo "tváří v tvář" chrání svou rodinu...jakýmkoliv způsobem...

8.5.2011 Jak jsme občerstvili cca 6000 běžců - dobrovolníkem na PIMu

To jsem tak jednou přišla na běžecký trénink a jeden kolega že hledá dobrovolníky. Tak jsem si říkala jestli budu mít čas, proč ne, atmosféra závodu stojí za to...souhlasila jsem i když hned byla trochu "seknuta za uši" slovy ve smyslu: "ale tahle práce není pro nikoho, kdo by se tam jen poflakoval"...až jsem přemýšlela, jestli budím takový první dojem...


Ale pojďme již ke dni P (jako PIM)
Den začal už v 10 večer, kdy jsem dostala plachtu na kterou jsem připravovala povzbuzení pro úžasné běžce (pozdě...ale přece). Sprej nefungoval...všechno lehce sux... vzdala jsem to a jen tupě vyčerpaně do 1 ráno ležela v pohovce u hrozně blbé střílečky, ale s mužem jsme byli tak unavení až jsme se museli dívat. Když pak v 6 ráno zvonil budík následoval zmatený panický úlek co že se to děje a pak...aha...

Kafe, kafe, kafe a honem nakreslit banner, jak ho pověsit aby nebyl propadlý, hm...stará florbalová hokejka - výborně, za hoďku tramvaj, hlavně nepřijít pozdě, abych nezklamala hned z kraje... nechápu, jak jsem to stihla...Celou dobu přistupovali běžci, většinou se usmívali, obhlíželi trať... a pak přeťapkat most a na Horní nábřeží na občerstvovací stanici a...kde jsou všichni? Jsem tu 10 min. před termínem...a první...jsem tu správně? Ano, uff... 


Pak to šlo ráz na ráz, přijížděli organizátoři, spousta mladých "pubošů" a dětí, dovezli stoly, nápoje (závodníci z první třicítky měli vlastní číslem označené nápoje, vše se jim podávalo do ruky, škoda jen že čísla měli na zádech, děti pak stály u mostu a křičely jaké číslo běží, mazec...), občerstvení, úklidovka, vše vystěhovat, postavit, roztřídit, umýt, připravit houbičky s vodou na osvěžení (děti jim říkaly mushroom) nakrájet bedny pomerančů (občerstvení byla má práce), nachystat tuny banánů, cukr, sůl, drobné občerstvení pro přátele (pivo, cola, brusinky, energy gel a bujón!)...mezitím na druhém břehu Vltavy už proběhli keňani (start byl v 9:00 ze Staromáku). Banner jsme pověsili na kontejner, ale ten se pak odvážel, tak jsme ho ještě na poslední chvíli přesouvali na zátarasy... ...no my jsme připraveni, tak pojďte do nás :-)!

Jako vítr prolítli první, pak byla dlouhá dlouhá pauza, a pak to začalo, nejdříve jednotlivci, pak skupinky, povzbuzovali jsme o 106, přesunovali nachystané potraviny aby je běžci měli co nejblíže a dobře se jim braly ze stolů, ze začátku když to šlo tak se snažili čistit trať od kelímků a ve chvílích největšího návalu jsme nonstop krájeli pomeranče, loupali banány (sandály mi protékala voda z nápojů...), ani nevím jak dlouho to trvalo a kolik beden to bylo, zajímavé, že mě to bavilo. Také jsem vyhlížela přátele, chystala pro ně dobrůtky co chtěli, chvíli se s nimi proběhla a snažila se je povzbudit...Občas člověk potkal další přátele, bylo to fajn! 


S pokročilou dobou bylo čím dál víc vidět jaký je to pro běžce především morální boj. Snažili jsme se víc povzbuzovat, když to šlo tak i jmény (běžci je měli malým písmem na číslech a několik jsme jich vyndali, jaktože známe jejich jméno). Někteří se smáli, někteří se se sebou prali...před 14 hod. jsme začínali balit, poslední běžkyně probíhala/cházela kolem čtvrt na tři a za ní spousta doprovodných vozidel a opět nakládání, balení, čištění...


Co vám budu povídat, domů jsem dorazila vyndaná a vyřízená, ruce vytahané jak opičák, muž upekl kuře, tak jsme poobědvali, dala jsem si Frico a víc si nepamatuju. Vzbudila jsem se když končil hokej... Ani jsem nevěděla výsledky maratonu, trochu mi chybělo zajít si pak "na jedno"...ale což...


Bylo to moc fajn, díky všem za skvělý den (Jitko :-)!), snad jsem ani šéfa nezklamala a těším se na tréninku až budou holky povídat o závodu, obě byly úžasné a jedna se dnes navíc stala královnou :-)!


Pár fotografií před a po...

7.5.2011 Staré věci, nové věci a běžci nemají rozum!

Mám ráda své staré věci, některá trička mám i přes 10 let, botky měním většinou až do nich teče, zároveň mám ráda nové věci, jako klasická žena ráda nakupuju, nové věci dělají radost a pak se dostávám do situací co teď. Staré vs. nové.

Mé staré běžecké botky oslavily 300 měřených km, celkem tak 400 km (jen bych doplnila, že jsem běhala více-méně tak 5 km týdně). Už asi neměly funkce, které mít měly, ale běhalo se v nich jako v bavlnce. Jen v zimě do nich trochu táhlo... Opravdoví běžci ze mě rostli když viděli jak jsou zavázané - 2 suky, nic jiného krátké tkaničky nedovolovaly. Ani jsem je nerozvazovala, vždy do nich vklouzla a šli jsme na to :-).

A včera mi "Ježíšek" přinesl nové, obrovské krásky, udělaly mi takovou radost, pomalu mi ležely vedle postele... Jen jsem se dostala do situace...staré vs. nové...  

Nakonec vyhrály nové a mé staré krásky byly podrbány za tkaničkama :-) a uloženy do bedničky. Třeba ještě přijde jejich čas...nebo je pak odnesu do sběrných kontejnerů....třeba ještě někomu poslouží... Zní to trochu jako klišé, ale my tam staré oblečení, botky nosíme. Věřím, že to má smysl, pokud víte že ne, neberte mi tu představu...

Odpoledne jsme vyrazili nasát atmosféru na maratonské expo, kde jsme si s mým drahým navíc koupili parádní běžecký batůžek - malý, lehký, na vak s vodou, úžasně sedí na zádech, nádherný  a se 40 % slevou...prostě nás chtěl!

Tak už jen vyběhnout...říkám si...neblbni, koleduješ si...jen tak zlehka, pětku, proběhnout se...nové neprošláplé botičky, mají jiný tvar než jsme zvyklí...měj přece rozum :D. Nevím, jestli se to dá vzít jako obecná pravda, ale...běžci nemají rozum!

Vyběhla jsem a běželo se mi neskutečně lehce, až jsem se musela krotit...???!!! Přenádherně svítilo slunce, dobře hráli :-), vyběhla jsem svůj obávaný kopec, vždycky jsem chtěla zkratkou, ale nohy běžely delší trasu, ke konci jsem potkala kolegyni z práce, tak jsem ji chvíli doprovázela a pak najednou seběh z kopce a...a tam to přišlo... praskly puchýře - paty + jeden na divném místě, vnitřní strana pod kotníkem, ten zlobil nejvíc. Cinknout manželovi, ať si dočte kapitolu v hospodě a přijede mě vyzvednout - potupné...zastavit - potupné, však ono se to rozběhne... a bylo tak, jen teď budu tak dva dny chodit v bačkůrkách :D. Běžci nemají rozum :D!!!

Třeba jsem si to vyžrala za ty maratonce co poběží zítra. Ať se jim dobře běží a mají dost síly - jak fyzické, tak hlavně té morální :-)!

6.5.2011 Místa kam se má chodit... U dvou hrabalů

Nevím, jestli to máte stejně, ale s manželem máme takzvaná "místa kam se má chodit". Jsou to restaurace, pekárny, podniky či obchody, které jsou něčím specifické, které nás zaujmou, které nabízí něco navíc...kde například nedostaneme jenom večeři na zaplácnutí žaludku, ale kde je večeře událostí, gurmánským zážitkem, festivalem chutí, fiestou s úžasnou milou obsluhou pro kterou nic není problém...zážitek a něco co chceme zažít znovu!


Jedno z takových míst manžel objevil už před deseti lety tajemně ukryté na Žižkově. Je to restaurace U dvou hrabalů. Vždy když máme čas, když něco slavíme, vyrazíme právě tam. Víme, že tam dostaneme úchvatné jídlo v legendárním prostředí, povykládáme s "panem domácím" a při odchodu se budeme těšit až tam vyrazíme příště. Dnes byl Ten den a fotka, ani můj popis vám nedokáží zprostředkovat ty neskutečně úžasně sladěné šťavnaté chutě, navíc se závěrečnou tečkou v podobě palačinky s povidly, zakysanou smetanou a skořicí... to byla taková dobrota :-).


Není to obyčejná restaurace... má své kouzlo...něco navíc. Je to místo, kam se má chodit...

5.5.2011 Společné poběháníčko Výtoň - Braník a z5 :-)

Bylo nádherně, ani teplo, ani zima, svítilo slunce... Sešli jsme se ve složení Katka s batohem lan na zádech, Ivet, Martina, Dominik, Honza s LunaSandals II., Marek, Jakub na bruslích, Štěpán a na cestě zpět se k nám přidala Hanka s Aničkou v kočárku. Skvělé složení :-)!

Vyběhli jsme, povídali, u Botelu Racek se protáhli, pokračovali směr Hamr, pár fotek uplácali a limču spokojeně dali :-) - aneb jak uběhnout 5 km s prstem v nose :-). Pro některé to byla poprvé podobná vzdálenost a rozhodně palec nahoru! Na limče se k nám přidala Hanka s malou princeznou, dva běžci nás opustili a zbytek se vydal zpět směr Výtoň. Krásný večer, kvetoucí stromy, kolegové běžci, bruslaři, cyklisti, mušky mezi zubama a závěrem i sušenky pro ty co vydrželi - díky :-). Byli jsme výborní! A ještě jednou: byli jsme výborní! Moc se mi to líbilo!

Díky všem za krásný večer a těším se příště :-)!!

Velký palec nahoru pro všechny!


a pak už jen běh ještě s Markem z5 domů...krásných 15, 5 km, vanička a oblíbené brusinkové Frisco :-). Další z krásných dní!