pondělí 21. září 2015

Hungaroring - Rungaroring - So fast jako F1 :-)

(natukano v autobuse po ceste domu do CR bez diakritiky)

 Zabehla jsem si v Praze trenink na jednu mili a o par tydnu pozdeji mi v emailu pristala pozvanka na bezecky zavod #rungaroring v Budapesti. Ano...Rungaroring = Hungaroring = madarsky okruh pro zavody formuli F1. Bezi se dve kola (2 x 4.381 km - F1 jich jezdi 70). Vzhledem k treninkovym planum probehla konzultace s trenerem a prateli a vyslo z toho "osobak na petku dame pozdeji; ja bych se radeji probehl v Budapesti, nez v Modranech" :)

V sobotu dopoledne se setkavame na Hlavasu a vyrazime spolecne autobusem. Dvacetpet natesenych zavodniniku, nicmene sedmihodinova cesta se dost vlece. Povidame si, ctu si, dospavam spankovy deficit. Kolem 18 hod prijizdime do Budapesti a jeste trictvrte hodiny cekame v kolonach, az prijizdime k 5stars hotelu. Prichazime ve chvili, kdy kolem prochazi svatebcane, autobus nazehlenych japonskych turistu a nas sportovni dresscode me v teto spolecnosti malicko rozesmiva. Odbaveni, na chvili do pokoje a na veceri.

Vecerime v prijemne restauraci a nekouzelnejsi je chvile, kdy lovime anglicka slovicka z jidelaku (pike je stika ;). Objedname si, ale na hlavni jidlo cekame pres hodinu. Optimisticke odhady ze ve 22 budeme zpet na hotelu jsou tytam, nicmene vynikajici jidlo i v tuto pozdni hodinu za to stoji. Jedina vada na krase "objednejte si cokoliv" je zitrejsi zavod a tak volim rizoto s lososem a nealkopivo. Je to vynikajici.

Vracime se zpet na hotel, rychle do pricne polohy, ale usiname v mekkoucke posteli az kolem pul 12. Kolem druhe hodiny me budi hrozna bourka a rano take prsi. Snidane je kapitolou sama pro sebe, takova nabidka (vymyslete si cokoliv) a clovek se musi hlidat... Snidam tedy ryzovy nakyp s cerstvym ovocem. V druhe misce vlocky se...seminky,skorici, susenym ovocem, marmeladou...jogurtem, cerstvym ovocem a agavovym sirupem...a tak nejak si neodpustim dva kolacky. Kafe je samozrejmosti :). Zavod je az za 3 hodiny, a stejne mam nakonec hlad :). Co me prekvapilo byli japonci, snidali plne talire smazenych veci, parky, restovanou zeleninu, zampiony, ufff

Balime a jedeme (skoda ze nebylo vice casu, v hotelu bylo uzasne welness). Cesta asi 45 min, parkujeme primo za zavodni drahou. Vitaji nas z Nike, dostavame startovni sety (tricko a cip) a vsichni se jdeme natesene fotit na zavodni drahu, dokud tam nikdo neni (hodina a pul do startu).
Postupne prijizdeji mistni zavodnici, celkem asi 850 lidi. Pul hodiny pred se jdu rozbehat, rozcvicit, 100x toaleta :D. Na miste Pit Stopu probiha spolecna rozcvicka.

Masa oranzovych bezcu se nasledne presouva na startovni drahu. Stoupam si na strizlive misto, nikoliv do prvnich rad. Chytam Garmina, povidame si s Alenkou, fotime se, najednou se dav rozbiha...akusticky start neprobehl...bezim take, ale asi 500m resim, jestli uz je to start nebo nejake rozbehani :D (Horka, co nejake predzavodni soustredeni, co takhle zkontrolovat kdo je pred Tebou...hobik...)

Startovni rovinka je v protivetru a dost fouka. Schovavam se za chlapy, predbiham, pravotociva zatacka a prudce z kopce. Dole koukam na hodinky a 3:50 jsem to rozbihat fakt nechtela. Budiz mi omluvou, ze to bylo z toho kopce a od zatacky foukalo do zad (ja vim, trenere...). Vybeh do tezsiho stoupani, mensi stoupani. Drzim se nejakeho chlapce, dva kroky za nim. Kolem 3km je brana kde je v ramci zavodu vlozena soutez na nejrychlejsi mili. Nekteri zavodnici zacinaji sprintovat, ja to neresim, jen vidim ze bezim pomaleji nez mam. Zatacime a sbihame z kopce, nicmene do protivetru. Docvaknu kluka predemnou a alespon na chvili se schovavam, nicmene dole pred otockou do mirneho stoupaku uz nedokazu akceptovat jeho tempo a zpomaluji. Brana s obrazovkou s prubeznymi vysledky mile, cas pomaly, ale neni to zavod na jednu mili. Cilova brana cca 200m, fandici lide...chvili se schovavam pred vetrem za jineho kluka, ale ten to nechape a uhyba mi stranou. Frcim do druheho kola, ale samotna v protivetru.

Dobiham dalsiho bezce, schovavam se, on mi zase uhyba. Omg. Bezim sama, z kopce roztacim nohy, ale uz to nejde tak samo a hlavne bezim sama. Znovu prudky kopecek, tuhnu, v mirnem stoupani se chytam dalsiho, alespon na chvili, ale ten se za chvili zmatori a utika mi. Rovinka mi ukazuje nejhorsi cas kilometru (kde jsem tolik ztratila?), snazim se zrychlit, ale funim jako masinka. Sebeh s protivetrem je hroznej. Rikam si jak mi ten kluk v prvnim kole pomohl, ale ted mam nejblizsiho bezce 20m pred sebou a dalsi je jeste dal. Dofunim do otocky a uz jen mirne stoupani, kde nohy sice nejdou, ale hlava je roztaci, brana mile... Chybi mi kolem kdokoliv, s kym bych si zasprintovala do cile. Malicko zrychluji, ale vim, ze to umim lip. Cil a ufff, mam to za sebou. Planovane tempo nedavam o 5sec/km, ale i tak mam osobak na 5km a na tu drinu to byla fakt radost a celkem mi to slo.

Diky tomu, ze jsem nechytla start jsem nevedela, kdo je vepredu. Na prvnich dvou km jsem predbehla zeny v dohledu, ale velka skupina lidi byla dal (jestli tam byly zeny nevim), v tak netusim, jak to dobiham. Nekdo rika, ze jsem druha (coze???). Kluci rikaji, ze tam videli dalsi zeny (u me dobry, bezela hsem na cas a prvni desitka by byla ok). Na tabuli bezi casy dle abecedy :D okej.

Vsak se to dozvime. Jdeme se vyklusat, prevleci, fotime se, jdu do sprchy. Slysim nejake hlasy moderatora a o 20 sec pozdeji rika Lenka Horka. Coze, ja, kam, jak...vybiham do prvniho patra ke stupnum vitezu, volam ja jsem LH a nevim, co se bude dit. Stojim a cekam. Spousta madarskeho povidani... Prichazi dalsi dve holky, hlasi treti misto a ja to nejsem...coze? Hlasi druhe misto...a ja to nejsem...v ten moment chytam paniku, ze jsem tam spatne, ze jsem neco nerozumela, ze tam stojim jak trotl...(v madarstine nechytam nic :D) a najedou winner...ja. Nemam slov, gratuluji mi, obovska tezka lahev sana. Nevim co mam delat :D chci ji bouchnout (ja snad nikdy v zivote lahev nebouchala...), ale cesi volaji at ji necham do autobusu. Nakonec ji dovezu domu, oslavime s Babickyma.

Fotky a vyhlaseni chlapu. Cesi vyhrali vsechna umisteni. Neskutecny (ale pry to madarum nevadilo :D). Vsichni mi gratuluji a ja koukam jak puk :-).

Fotime se, balime a vracime se domu. Koukame na Gran Torino, sdilime zazitky, pospavame. Pro kazdeho to dnes byl uzasny zazitek.
Diky Nike a nadherny vikend, diky vsem, ktere jsem poznala. Diky kouci, ze jsi mi to schvalil a kamaradum co rikali urcite jed a diky Lukasovi!

Celá fotogalerie zejména mě, že :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat