pátek 19. června 2015

ČEZ Bike Prague 13. 6. 2015

/text ťukám na telefonu na D1 po cestě do Brna a neřeším překlepy či chybějící diakritiku/

Nečekaně volný víkend, sleva na startovnem a kamarádi bikeri. Koktejl, ktery mne nakopl k účasti na mém prvním bike závodě.

Nutno podotknou, že kolo od zimy stalo v cyklotrenazeru a jezdila jsem na něm ve chvílích když:
- bylo potřeba vyslapat nohy po tréninku
- bylo venku extra hnusne 
- na běh nebylo ani pomyšlení
- jsem věděla ze me čeká telefonní hovor o délce min 20 min

Od ledna a pořízení snímače rychlosti a kadence Garmin GSC10 (přece nebudu jezdit zadarmo) najeto 4:46 hod. a 147 km :-)

No nic, tak v pondělí sundat kolo z trenažéru, odvézt do servisu, vyzvedavala jsem je ve středu v 9 večer po tréninku. V patek otestovat na cestě ke klientce a v sobotu ráno řeším závod. Bude vedro - primontovat košík na piti. Jak připevnit hodinky na řidítka...vhodný držák nenachazim. Zkousim suchý zip, ale ten nedrží...osvítí mne duch svatý a mám to. Houbicka na nádobí. Během minuty problem solved. Muhehe. Pridelat přední blatnik co mi chybí at mám oba? Ne, odmontovat zadní - problem solved. Boty...SPD nepremavam, hledám mezi vyslouzilymi bezeckymi botami, všechny podrážky sjete...OK, vítězí inov8 flite 195...minimusky, ale maji zespodu nejvyssi vzorek, tak snad mne udrží. Do kapsy gel od Pavla Marka ze Silvy (díky!). Nemám klíč, abych seridila řidítka, jdou malicko sejdrem, přední duše dofouknout, zadní je zase dost tvrdá, tak odfouknout...v depu ma byt servis pro závodníky, vyresime na místě. Účastníci mají na čísle napsané jméno, já se hlásila na poslední chvíli, tak si jej tam dopisuji:

1277
LENKA
jede na výlet :)

A s tímto mottem také do závodu jdu. Projet se, ma byt vedro a o víkendu mne čekají dva těžké tréninky, takže "no stress".

V depu najdu servis, ale fronta je tak dlouhá, ze to nemá cenu. Jdu se rozjezdit a okouknout co kde je a jestli by mi někdo nedofoukl kolo. Ptam se na trat, co mám sledovat za značení a prý mám byt v klidu, bude hodně lidi. Az na to prázdné kolo jsem v klidu. 10 min do startu...takže...nacházím stánek " Dámy na kole" (cyklo Bajecne ženy), lina huba hole neštěstí a už mi milý pan pumpuje kolo. UF. Domlouvam se s jednou slečnou, že pojedeme spolu, taky jede na výlet a je na prvních závodech. Následuje 20 min na sluníčku a čekání na start naší poslední vlny. Peklo, polevam se vodou.

Start...jedeme krokem, zavřeli kvůli nám hlavni silnici...obvykle mne motoristé nenávidí za uzavřené silnice kvůli bezeckym závodům, ale tohle je novinka, hehe :). Vjizdime do Prokopaku, chumel závodníků, je potřeba dávat hodně pozor. Az asi za 2 km je koberec s casomirou, který projizdime v chumlu krokem. Tahlak nahoru (asi na Barrandov), čekám na  spolujezdkyni. Jedeme silnice, polnacky, čekám...pak ji mavam, ze pojedu...střídají se silnice, polní cesty, tráva na poli, panely, výmoly...Princezna (rozuměj moje kolo) je spise na silnici a tady mám pocit, ze je jak splašený kun, co se me snaží setřást. Ale ta příroda...netusim kudy a kam jedu. Predjizdim...pak už jen záblesky...polit se, cucnout gel, predjizdim, kopec, zkopec, bahno...ujizdi mi zadní guma a sesunu se elegantně k zemi, ale naštěstí na nohy. Do kopce většina lidi chodí...omg, na co maji ta draha kola? Najednou špunt a stojíme. Jdeme vedle sebe s ostatními závodníky. O chvíli později polozim kolo, dojdu si na záchod...aha, tam byla skalka..někteří vedou kolo, biker ze zadu naseda na kolo a vola pozor jedu, ale já jedu taky. Ujizdim mu. První obcerstvovacka dělá špunt na trati, musíme z kola a prodrat se skrz obcerstvujici se závodníky. Já nic nechci, nezdrzujte, jedeme. Bahno, kopec, zleva- děkuji, zleva-dekuji....OMG tam na obzoru se žení všichni čerti...otočka, Nene, já jedu krátkou trat, hlavně se nesplest...kaluže, silnice...závodníci s defekty...les..toto krásné letí....ale pres ty brýle není moc vidět...bahno, bahno, a jsem zase dole...probiham s kolem, nasedam, tyhle skalky nedam, boty od bahna kloužou, závodníci jdou...kousek popobehnu a sup do sedla, tohle sjedu a brod...
...uaaa jak na něj, rovné, jedeme..vodaaa v botickach, kopec...druha obcerstvovacka...beru trochu vody, pomeranč a tyčinku a banán  do kapsy, jedeme...nevnímám čas, kilometry, jen cestu...pak už si pamatuji jen ze už se blížíme k cíli, stále predjizdim, do Prokopaku sjizdime nějakou jinou cestou, pánovi leze holy zadek - kéž by nebyl tak hroznej a raději me pustil před sebe.  Doletim k brodu 2, prý prerad si na mensi, hrh, no jo, kopec...už to nestihnu, chytím špunt tlačičů, snažím se dostat před ně a co nejdřív do sedla. Jedu dal. U nádrže mavam fotografovi, před výjezdem se zvedá vítr, fuj, na kole hnus. 


V keři leží dva vyndani pánové co vypadaji, ze jim došlo. Predjizdim ještě další dva závodníky, tady někde už silnice, no jo, otočka a už si to frcim do cíle. Endorfiny ze me tryskaji na všechny strany, az mám co dělat, abych to v cíli ubrzdila (proč je v cíli tak málo místa?). Berou mi čip, jdu si pro vodu a pomeranč, hledám muže a jak male dítě mu licim své epické zazitky (ano, to vis ze jsem jela pomalu, ze jsem na sebe dávala pozor, heh). Jsem špinavá az za ušima. Jdu si umýt kolo, chvíli si povidam s panem co ma stejne hodinky a jdu se převleci do suchého. Začíná pršet. Dojíždí Jirka Langmajer (kde se flákal?). Na toaletě ze sebe vyrobim zase princeznu a jdeme se najíst. Me se to tak líbilo.
Přichází SMS s časem a o par hodin později výsledky. Heh, mile překvapení. A ještě mám krásnou fotku od toho milého pana na nádrží. A další den ještě ZADARMO další super fotky (mrkejte organizátoři běžeckých závodů).


Něco mi říká, že to nebyly poslední závody... :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat