Rok 2012
Přemýšlím, jestli jej raději zapomenout, nebo naopak rozhodně nezapomenout. Stejně jako mince i bilance má dvě strany a k roku 2012 se dá postavit tak i tak. Zatím jsem nenašla slova, která by jej vystihla. Byl jeden z nejzvláštnějších jaké jsem zažila. Jeden z těch těžších.
Odraz do roku 2013
5. Pět pracovních dní má týden. Zbylé dny chci prožít i víc odpočívat. Víc číst, poznávat, poslouchat i naslouchat. Prožít.
4. Na tolik maratónů jsem aktuálně přihlášená, ale už teď vím, že jich bude víc. Běhání jsou přátelé. Běhání je dřina, práce na sobě, ale i odpočinek a nová energie. Běh je součástí mého života.
3. Rok s trojkou na konci bude rokem, kdy mi bude 30. Já se picnu... :-) Nejsem stará jako Jeruzalém, ale jako internet http://m.ihned.cz/c1-59045020-internet-datum-vzniku
2. Úhel pohledu a dvě strany mince. Chci vždy hledat tu co mě něco naučí.
1. Jeden, jeden každičký den letošního roku, kterému mohu dát smysl.
Pro rok 2013 jsem našla ne předsevzetí, ale motivaci: "žij kvalitněj". S novoročním dodatkem Halíka: "dělám co můžu...". Tak ať to v tom novém roce není ani míň, ani víc...
:-) těším se, co nový rok přinese.
pondělí 31. prosince 2012
sobota 17. listopadu 2012
Kdesi v Jizerkách...
Chtěla jsem přes 30, ale mému muži nebylo moc dobře, tak si dal pěško-během 20 a já si různě kolem pěško-naběhala o fousek víc.
neděle 11. listopadu 2012
79. ročník Velké Kunratické
...po Šutru, s příchodem na poslední chvíli, bez rozcvičení, start 5 vteřin po příchodu do koridoru... totální punk - botičky zahrabaly, a pak se pustily vpřed jako za rudým hadrem... potok, rovinka, předbíhám, kopec bolel zejména plíce, rovinka se rozdýchávala pomalu, ale pořád předbíhám, i když občas někdo přefrčel mě...z kopce letím jako raketa, za potokem mě dohání "paní", která má toliko specifický styl, že mi svými rozmáchlými gesty málem jednu natáhne, raději ji pouštím před sebe, ale s vypětím všech sil finišuju a hledám plíce... #tykoksotobylorychle #tojevšechno?
79. ročník Velké Kunratické... pořadí 55z373 st.č. 2392 HORKÁ Lenka kat. Z20 pořadí v kategorii 19z92 srdeční oddíl: Klub letmých houbařů Krč v čase 06:14.6 ztráta na vítězku 01:22.3.
Botičky: inov8 roclite 275 gtx
sobota 10. listopadu 2012
Šutr 36
Pracovně totálně šílený týden s minimem spánku; no komplexně s velmi špatnou životosprávou... neběhání, kolena sux... přesto se od pátku těším na výběh/výlet, ale přede mnou je Pan výběh...Šutr... :-)
Nálada na startu mě nakopává a to tak, že se dávám dohromady s Pepíčkem (kterému vždy koukám na záda, nebo mi mizí v povzdálí), se kterým společně běžíme celé první kolo. Povídáme si, střídavě se táhneme... běží se překvapivě dost dobře...něco je špatně :-))).
Na 8 km u bučících ovcí profrčí Honza Havlíček startující o hodinku dříve... na 10 km Forrest (moc milé Tě potkat, nejen na trati) s Danem Orálkem... do 15 km pohoda. O chvíli později potkáváme Honzu, který má maraton za 3 hod. a přemýšlíme, jestli jsme někde neudělali chybu... udělali, pak přijdou 3 km pekla. Ano, tady si potvrzujeme, že jsme to totálně přepálili a společně hekáme a "brečíme" do cíle. A podle zpráv nejsme jediní.
pondělí 8. října 2012
Marathon no.2 - 27. SPAR Budapest International Marathon
Long story, you know :-)...
Úvod:
V prosinci jsem musela na operaci s kolenem a z 3 týdnů out to byly 3 fakt těžký měsíce a koleno pořád protestovalo. Bála jsem se, že už nikdy nebudu běhat (kdo nezažil, asi nepochopí). Postupně se uzdravovalo, ale šlo to pomaličku, hodně pomalu a několikrát jsem se vrátila úplně na začátek... (V., ono se to zlomí, věřím, hlavně bojuj a nevzdávej se - já s tím našim maratonem počítám). Pak na jaře se vše umoudřilo a já rozkvetla nejen běžecky, s létem se vše začalo kazit - o to víc jsem běhala a s podzimem vše umřelo - o to víc běhám... ale to je jiný příběh...
Letošní běžecké cíle na něž jsem nijak specificky netrénovala: 10 km pod 50 min. (splněno překvapivě v září na Nike - 0:49:03.1, ale s úrazem - na cílové rovince do mě vrazilo nějaké @#@$%^ a zablokovala se mi žebra), 1/2m pod 2 hod. (splněno překvapivě na Brdském terénním - 1:51:03) a podzimní maraton.
Do poslední chvíle jsem čekala na přátele, kam společně na maraton pojedeme, ale vše se zvrtlo. V podstatě na mě "zbyla" Stromovka (já ty okruhy na stereotypní trati nechtěla běžet, ale nějak jsem se s tím smiřovala).
Úvod:
V prosinci jsem musela na operaci s kolenem a z 3 týdnů out to byly 3 fakt těžký měsíce a koleno pořád protestovalo. Bála jsem se, že už nikdy nebudu běhat (kdo nezažil, asi nepochopí). Postupně se uzdravovalo, ale šlo to pomaličku, hodně pomalu a několikrát jsem se vrátila úplně na začátek... (V., ono se to zlomí, věřím, hlavně bojuj a nevzdávej se - já s tím našim maratonem počítám). Pak na jaře se vše umoudřilo a já rozkvetla nejen běžecky, s létem se vše začalo kazit - o to víc jsem běhala a s podzimem vše umřelo - o to víc běhám... ale to je jiný příběh...
Letošní běžecké cíle na něž jsem nijak specificky netrénovala: 10 km pod 50 min. (splněno překvapivě v září na Nike - 0:49:03.1, ale s úrazem - na cílové rovince do mě vrazilo nějaké @#@$%^ a zablokovala se mi žebra), 1/2m pod 2 hod. (splněno překvapivě na Brdském terénním - 1:51:03) a podzimní maraton.
Do poslední chvíle jsem čekala na přátele, kam společně na maraton pojedeme, ale vše se zvrtlo. V podstatě na mě "zbyla" Stromovka (já ty okruhy na stereotypní trati nechtěla běžet, ale nějak jsem se s tím smiřovala).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)